...V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto,protože v nich každý vidí to, co chce!

Napsal sám život

Vrátit se v čase

3. prosince 2019 v 11:00 | Sugr

VRÁTIT SE V ČASE

V roce 2016 jsem obdarovala dárkem Ježíška.
On rozdává dárky a sám ještě nikdy žádný nedostal!

5. prosince 2016

Ježíšku, Ježíšku,
kolik už máš křížků?
Hodiny načetly ti léta,
dítě změnilo se v kmeta.

Ježíšku, Ježíšku,
schovej mě v kožíšku,
dám ti dárek nad dárky,
sladký je, jak z polárky.

Ježíšku, Ježíšku,
sejdeme se v pelíšku,
pohladím tě, pomiluju,
tebe sebou obdaruju!

V komentářích pod básničkou prudérně komentoval pod nickem Jirka.
Dle IP adresy se z Jirky vyklubala blogerka, která ke mně chodila komentovat už na můj první blog. Blogerka, se kterou jedinou jsem se poznala nejen zde virtuálně, ale i osobně.
Co jí vedlo k takovému komentáři, si nechám pro sebe, nejen z důvodu, že e-maily jsou chráněny listovním tajemstvím.
Ne každé kamarádství, byť virtuální či reálné, kamarádstvím je.


V roce 2017 jsem byla obdarována básničkou od Ježíška já.

12. prosince 2017

Milá Sugr,
za rok jsem zkrásněl a zhubl,
dárek co loni jsi mi pod stromečkem dala,
byl boží, něžný i divoký, byl sladká Mana.

Kožich koupil jsem si letos nový,
24. opráším sáně, pobídnu soby.
Večer až rozdám světu dárky,
chci s Tebou se vrátit o rok zpátky.

Celý rok jsem se strašně těšil,
hodný jsem byl, nikde nehřešil,
na Štědrý den, až budu mít po šichtě,
chci si tě rozbalit a říct, chtěl bych tě.

Když si mě štíhlý a zkrásnělý rozbalil večer pod stromečkem, zažila jsem to, co nezažila nikdy žádná jiná, natož blogerka. Usmívající se


V roce 2018 jsem za Ježíška vzala večerní šichtu.
Nikdy mu nikdo nepomohl a už taky není žádný Jura!

13. prosince 2018

Loni mě obdaroval Ježíšek,
předloni dar dala jsem jemu,
letos opráším jeho kožíšek,
a šichtu za něj večer vemu.

Krásné svátky Vánoční,
milou společnost půlnoční,
do nového roku šťastný krok,
Vám přeje Sugr a její blog.

Šichta to byla sice víc než náročná, ale co bych pro toho svýho neudělala, že?
Byl spokojen, když jsem přišla s prázdným pytlem (pytel na dárky) večer za ním.


Letos se s vámi svým dílkem, nejen z důvodu nedostatku času, nerozloučím.
Místo toho vám nabídnu pár minut vrácení se v čase.
Vzpomínku na tři mé předvánoční básničky, které si můžete znovu se mnou prožít.
Snad i vás potěší. Usmívající se

Krásné prožití svátků Vánočních a šťastné vykročení do nového roku 2020 Vám všem mým čtenářům, přeje Sugr







.


Zázrak?

1. listopadu 2019 v 7:00 | Sugr
ZÁZRAK?

Seděly na kafi a stěžovaly si.
Tak jak to ženské dělají.
Vlastně, ne všechny.
Jana si nestěžovala.
Našla ve svém životě prý toho Pravého.
Jediná z nich.
Byla na to patřičně hrdá.
Jsou spolu už 25 let a stále to je mezi nimi prý jako na počátku.
Sex ob den, zamilované SMS každou hodinu, vzdychají po sobě celý den a spolu i v noci.
Monika, která se stala vdovou ve svých 38 letech, upila z hrnku kafe a zesmutněla.
Škoda, že takového Pravého nepotkala.
Ten její byl bohužel cholerik a ještě k tomu jí učinil vdovou po deseti letech manželství.
"Hele holky, včera večer mi Jarda řekl, když jsem před ním stála nahá, že jsem pro něj pořád krásná ženská i po tolika letech!"
Hm, Iva se zamyslela, jestli jí tohle vůbec ten její kdy řekl.
Neřekl.
Ani když byli novomanželé.
Radši leží na gauči s pivem na břichu a oči má pořád jen pro televizi.
"Hele holky on se mnou chodí i cvičit, mezi nás báby!" pochlubila se Jana. "Prý chce být pořád se mnou!"
"No to musí být síla, dvacet bab v přechodu a tvůj starej!" vyprskla smíchy Monika.
"Náhodou, cvičitelka ho chválí, jak se snaží a že tam aspoň máme mezi sebou chlapa!" umlčela jí Jana.
Monika s Ivou mlčely.
Radši.
Stejně neměly šanci se dostat ke slovu.
Jana chrlila své chvalozpěvy dál.
"I naší malinkou vnučku chodí hlídat se mnou a vydrží tam to její řvaní po celou dobu", obdivuji ho, ale prý to vše vydrží z lásky ke mně".
Monika dopila kafe.
Mrkly na sebe s Ivou a objednaly si dvě deci vína.
Na kuráž!
"Samozřejmě na veškeré nákupy chodí Jarda taky se mnou, nenechá mě nést ani kilo mouky, je to skutečný miláček!", tála Jana.
Monika s Ivou do sebe hodily naráz červený a zvedly se k odchodu.
"Hele holky a představte si, že jsem šla tuhle na schůzku s Katkou a ten můj, že půjde s námi, tak jsme ho měly na pokec sebou!" smála se "Šťastná to žena".
"Vy už jdete?" podivila se.
"Jéje, já tady furt chválím toho mýho a vás jsem vůbec nepustila ke slovu. No víte, my jsme jako dvojčata, bez sebe se prostě nehneme!" nasadila korunu celému svému monologu.
"Hm…, a hele Jano a na záchod chodíš sama?" zeptala se jí s vážnou tváří Monika.
Než se dočkala odpovědi, opustila s Ivou lokál.
Znát odpověď radši nechtěly.
Kdo ví, zdali do míst, kam i císař pán chodí sám, nemusí být vedle Jany její muž/dvojče? Smějící se






.

Tělesné potěšení

1. října 2019 v 7:00 | Sugr

TĚLESNÉ POTĚŠENÍ

Seděl v metru a hltal.
Horké lasagne.
Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát.
Hltal i slečnu, která seděla naproti němu.
Hltal jí očima, ale i ušima.
Byla krásná a sladce vrkala do mobilu.
Zřejmě s tím svým.
Miláčku sem, miláčku tam, miláčku ach…, miláčku och…, znělo z jejich úst.
Vlaková souprava se postupně zaplnila lidmi.
Převážně hovořících do mobilu.
Jak jinak!
Taková je doba.
Slečna musela přidat na hlase, aby jí ten její slyšel.
"Tobě je smutno? Tak já ti pak dám zašukat a bude to zase dobrý!" zaznělo hlasitě z jejich něžných úst.
Metro ztichlo.
Pár vteřin ticha.
Zázrak!
Jen mladík se nenechal ničím vyrušit.
Mlaskavě do-vylízal misku od lasagní, zapil jídlo Birellem… a hlasitě říhl.
Mladý hřebec na vrcholu produktivity, by mu jeho zaržání právem záviděl!
Utřel si pusu do posmrkanýho kapesníku a obrátil se na slečnu:
"Slečno, mně je najednou taky nějak smutno!"
No jo.
Chlapi!
Jakmile mají plné břicho jídla, hned myslí i na jiné tělesné potěšení. Usmívající se




.

Živá láska

14. června 2019 v 20:00 | Sugr

Zcela náhodou jsem zaslechla na internetovém rádiu krásný romantický dialog.
Ano, dialog velmi příjemného mužského hlasu s hlasu ženy, který k němu přímo patřil.:-)
Začínal tak krásně:

- Vaše jméno, slečno.
- Láska
- Narozena?
- Teď
- Narozena kde?
- Tady
- Ne
- Ne? a kde tedy? jsem přece Tvoje láska
- Láska? Lásko
- hm? co mi chceš?
- jsi tady ještě?
- jsem u tebe
- jsi u mě ty?
- copak?
- To je dobře

Vůl

24. května 2019 v 7:00 | Sugr

VŮL
.
Šla jsem na oběd.
Zamyšleně procházím z jedné do druhé části budovy, kde máme jídelnu.
Někdo mě oslovil.
Krásný, mužný hlas...
Ne, nebyla to žádná VIP herecká, sportovní či politická osobnost, které u nás potkávám běžně.
Byl to po dlouhé době zase "jelen"!
Jejich výskyt je v běžném životě velmi, velmi sporadický.
(Jelen č.1 Vzala jsem roha! - rok 2016, jelen č.2 Orální - rok 2018)
Položil velkou tašku na zem a obrátil se na mě s dotazem.
"Bloudím tady už takovou dobu, ztratil jsem se, poradíte, prosím?" upřel na mě své dvě hluboké studny modrých očí, ukrytých pod krásně klenutým obočím.
Tak temně modré oči jsem u jelena ještě nikdy neviděla.
Vlastně ani u ne-jelena!
Nejen z důvodu, že jsem neplavec, jsem se v nich utopila.
(Sakra Su jsi v práci, ne v lese!)
Jeho prosbě a mé samaritánské povaze, nešlo odolat.
I oběd šel stranou.
Tedy čas, který na něj máme stanoven.
Na doporučení, která svíral v ruce, mimo jiného stálo: -P, uzel B.
"Na -P jsme a uzel B máte tady, musíte po těch šipkách." navigovala jsem ho.
"Víte já si tam jdu lehnout!" smutně mi oznámil.
"Hm, to tady není nic neobvyklého." odvětila jsem.
"No jo, měl jsem jít do nemocnice na H, ale tam mají obsazeno, tak nevím, jestli dělám dobře?" pokračoval.
Zřejmě se mu se mnou dobře povídalo.
"Víte já jdu s kolenem, na operaci!" dodal a studánky v jeho očích potemněly tak, že by mu je záviděl i ten největší pohádkář, romantik, básník a malíř.
"S kolenem? To máte z toho, jak běháte za ženskýma!" pokusila jsem se o humor, který je v těchto situacích potřebný k pozitivnímu naladění pacienta.
"Myslíte?" rozradostnil se.
"Tak to mi spadl kámen ze srdce. Víte, že máte pravdu! Já jsem totiž chytil třetí mízu! A já vůl si myslel, že mám artrózu!" radostně zvolal.
Ach ti muži!
Někdy dokáží být tak krásně upřímní...
Jen mi tak vrtá hlavou, jestli jsem potkala "jelena", anebo vola, kterým se sám pán nazval?!
Co myslíte? Usmívající se




.

Z pohádky do pohádky

7. května 2019 v 6:30 | Sugr
.
Z pohádky do pohádky

"Napiš zase nějakou pohádkovou básničku, prosím!" přišlo mi blogovým mailem a já se nad sebou hluboce zamyslela.
Kolik já jsem vůbec napsala pohádkových básniček?
Sama jsem byla zvědavá a tak jsem se pustila po chviličkách, pro mě velmi vzácného volna, do jejich rekapitulace.

1.
17.3.2014
(alias Princeznička na bále)

Princeznička na bále
tancovala disko,
poztrácela korále,
pila přitom Frisco.

Honzo, máš na mále,
princeznička běsní,
přines jí ty korále,
neb dostaneš pěstí!

Jenda běžel za horu,
vymet každou hospodu,
krokety tam posbíral,
na šňůrku je navlíkal.

Princeznička s Janem,
tancují teď sálem,
korále má z brambor,
bílá je jak mramor!

V panu králi hrklo,
koho by to trklo,
korále se nenašly,
králi, to je na mašli!

7. 4.2014
(alias Vařila myšička kašičku)

Vařila myšička kašičku,
ze strouhanýho perníčku,
vařila v rendlíku zeleném,
kaši s jedovatým kořenem.

Tomu dala,
tomu víc,
tomu málo,
tomu skoro nic
a na toho se nedostalo…
a on utíkal, utíkal do komůrky,
tam na kuráž si ruma dal!

Myšákovi všechno řek,
ten vykulil oči
a na zem sebou sek!

Už nevaří myšička kašičku,
nehřeje myšáky v pelíšku,
za to, že celá se rozdala,
teď ve vězení zpívá…tralala!
28.4.2014
(alias Polámal se mraveneček)

Polámal se mraveneček
Berušce když bral věneček,
zapomněl, že není Jura
hexenšus je noční můra!

Milá byla stavu znalá,
doktora mu zavolala.
Doktor klepe na srdíčko,
Beruška průsvitné má tričko,
potom píše recepis,
klepe se z ní jak suchý list.

Třikrát denně prášek bílý
bude zase zdráv a čilý,
k tomu basu černých piv
bude chlapík jako dřív.

Čtyři stály u postýlky
ta pátá ho těšila,
že to byla Smrtka bílá
naposled s ním zhřešila!
14.7.2014
(alias Šly panenky silnicí)

Šly panenky silnicí,
potkali je četníci,
kam panenky kam jdete,
která bručet půjdete?

Ta maličká ta je má,
ta jí jako z praku má,
na krku má sociálku,
neplatičkou pár je pátků.

Jakpak já to jenom vyvedu
antonem radši pro ní přijedu,
Bílá vdova dlouho hledaná,
šlapat tu bude jistě do rána.

Ta veliká bude má,
ta koulí po mě očima,
až dostanu tučné prémie,
tak si se mnou za ně užije!
12.1.2015
(alias Běží liška k táboru)

Běží liška k Táboru
zakopla o bramboru,
pytel na ní spad,
nemohla se hýbat.

Ježek za ní pospíchá,
liška leží, nedýchá,
měl zdravotní školení,
okamžitě leh na ní.

Svůj dech do ní vdech
málem při tom zdech,
u pátého nadechnutí,
nezbylo mu v těle žití!

Pozdě bylo bycha honit,
naposledy vydechl do ní,
smutný bude celý Tábor,
od dealera nemá zázvor!

6.
23.2.2015
(alias Kalamajka mik, mik, mik)

Kalamajka mik, mik, mik,
oženil se brouk Pytlík,
Sněhurka prý byla v tom,
oznámil i v Římě zvon.

Kalamajka pěkná věc,
s trpaslíky pod čepec,
Lada v myším kožíšku
schová se jim v pelíšku.

Ošklivá zlá Baba Jaga,
na svatbě se řádně sťala,
s Popelkou a Juráškem,
křepčili pak nad hráškem.

Jeníček spolu s Marií,
všem perníček vařili,
princ Bajaja a Večernice,
sklidili se do sednice.

Kalamajka mik, mik, mik,
v pohádce je vždycky líp,
Rumcajs spolu s Rybanou,
cpou se dorty za vanou.

Brouk Pytlík a Sněhurka,
co po sedmé je těhulka,
kalamajku tancujou,
s vilným dědou Vševědou.
7.4.2015
(alias Červená karkulka)

Karkulka jde lesem,
baťoh prázdný,
nic nenese,
nudí se a chytá lelky,
v tom objeví se Vlk Velký.

Zem sukýnkou prostřela,
na Vlka vilně pohleděla,
ach, Vlku Vlčku starý,
koukni se na mé vnady!

Boj se mě Katy vilná,
z huby mi teče už slina,
tričko strhnu ti z těla,
dostaneš, co jsi chtěla!

Sukýnka zemí provlhla,
Katy na Vlka se vrhla,
nad les se přihnaly mraky,
zem zatřásla se a oni taky.

Co sukýnka viděla,
vyprávět nikdy nechtěla,
Vlk si prý uhnal ischias
a Karkulka pořádnýho vlka zas!

11.5.2015
(alias Šípková Růženka)

Uprostřed růžového keře,
do zámku vedou dveře,
za nimi spí Růženka,
sto let zakletá pan(n)enka.

Princové už jí nechtějí,
s roštěnkou radši se prý pomějí,
nač tupit meče,
sekat keře,
když k single-girls
navždy otevřené mají dveře.

Růžový keř uvězněn zůstane,
spící Růža už nikdy nevstane,
navždy zůstane pannou bez polibku,
Pohádkáři, neudělali jsme někde chybku?
15.6.2015
(alias Budulínek)

Dědeček a babička
měli Budulínka,
narodil se v baby boxu,
byl jejich už od miminka.

Hrachem synka krmili,
vyrostl jim za chvíli,
švarný junák z něho byl,
krásná tvář a sexepíl.

Stará liška nelenila,
na zajíčky vždycky byla,
pojď chlapečku, vem si mě,
povozím tě v Laguně!

Usedl k ní do fiakru
bez obav, však plný hrachu,
liška byla chtivá vášně,
dopadlo to pro ní strašně!

Budulínku, Budulínku,
měl jsi myslet na hrách,
za smrt lišky zastřelením,
teď do smrti budeš pykat!
2.1.2019
(alias Zakletá princezna)

Sedí žába na prameni,
diví se, proč princ tu není,
proč už není dívka krásná,
polibku je žabka lačná.

Milá žábo, žabičko,
hoď si červeň na líčko,
marně čekáš s nadějí,
princ se už neobjeví.

Nebuď smutná žabičko,
princové jsou na draka,
hoď si stíny na víčka,
žabák vášní zakváká.

Sedí žabka na prameni,
krásná je, nad ní není,
nechce být už políbena,
teď překrásná je, žabí Žena!


Deset mých pohádkových fantazií, deset rýmovaček.
V jedné z nich je dokonce celkem 12 pohádkových bytostí najednou!
Uhádnete ve které?

Nu, a pokud budete mít náladu a čas číst všechny mé pohádkové rýmovačky znova, napište mi, která z nich se vám líbila nejvíc.
Já už favorita mám. Mrkající




.

Krásná holka!

23. ledna 2019 v 10:15 | Sugr
.
.

KRÁSNÁ HOLKA!

Metro. 5.30 hod.
Každý den to samé.
Stejní lidé čekající na příjezd vlaku.
Horu lidí metro vyvrhne, horu jich v protisměru zase nabere.
Ranní stereotyp.
Až jednou…
To podzimní ráno se stalo něco, co narušilo jeho každodenní nudnou šeď.
Přijelo metro, lidé vystoupili a rozběhli se k eskalátorům.
Ano, v pražském metru se totiž nechodí, ale běhá!
Maraton supících lidí odběhl a na nástupišti zůstala Ona.
Neběžela, šla.
Šla pomalu, s úsměvem na rtech.
Nesla se pyšně jako páv.
Vlastně, pávice.
Právem, měla na to.
Krásná holka!
Černé vysoké kozačky, bílé punčošky, kratičká mini v barvě temně červené. Sněhově bílá bundička do pasu, a temně červená kabelka, doladily k dokonalosti její outfit.
Nástupiště ztichlo.
Kochalo se.
Kochalo se pohledem na tu nevšední Krásu.
Muži, ženy, bez rozdílu věku.
Můj kolega z práce, se kterým se potkávám ráno na nástupišti metra, přestal žvýkat housku se salámem.
S pusou dokořán zapomněl na manželčinu žemli!
Ach, ty ženy!
Krásná Nymfa proplula kolem nás a naše oči se setkaly.
Usmála se a já její úsměv opětovala.
Usměv jí oplatil i můj kolega.
Přitom mu vypadlo z otevřené pusy kus salámu na zem.
Boží pohled!
Přijelo metro a my se natlačili mezi dav cestujících.
Mlčeli jsme.
Kolega přežvykoval a já přemýšlela, co na té holce bylo jen divného.
Něco mi na ní nesedělo.
Ale co…?
Vrátila jsem se v paměti do okamžiku, kdy se naše oči setkaly.
Kratičký účes dle Vlaďky Erbové, nádherně nalíčené oči, bílá mramorová pokožka, díky make-upu bez jediné pihy, mapovala jsem si její překrásný obličej, maličký pršáček, americký úsměv, úzké rty…, ha!
Už to mám!
Vždyť, ona měla knírek!
Nefalšovaný, chlapecký knírek.
Tak to mi na ní nesedělo!
Vždyť to byl kluk!
Ale musím uznat, že zatraceně pěknej! Usmívající se



.

Tip na vánoční dárek

1. prosince 2018 v 8:00 | Sugr
.
.
TIP NA VÁNOČNÍ DÁREK
aneb
jeden dárek pro dva!

Nevíte co koupit své drahé na Vánoce?
Nevíte čím udělat radost svému drahému pod stromečkem?

Nechte se inspirovat následujícím videem.

Je to pastva nejen pro oči, ale i pro uši, video provází i nádherná písnička.
Nu, posuďte sami:


Ať už budete v roli nakupující ženy, na kterou venku čeká netrpělivý muž, anebo budete tou ženou v bílém kožíšku, která čekajícího muže nečekaně potěší, přeji vám, abyste byli s výběrem spodního prádélka oba spokojeni.

Ostatně...,
která žena by nebyla ráda obdarována pěkným prádlem a který muž, by rád neviděl ženu v takovém prádle oblečenou?

Je to vlastně 1 dárek pro 2.

A jak dokáže potěšit! Usmívající se



.



.

Kalhotky

7. listopadu 2018 v 18:30 | Sugr
KALHOTKY

Ozvala se mi kamarádka z dětství.
"Chci přijet do Prahy, trošku si užít a něco koupit k Vánocům."
Ještě se stačila svěřit, že jí chytly záda, ale že to zvládne.
"Přechod je prevít!" dodala.
"Objednám masáž zad, chceš?" navrhla jsem.
"Jó to by byl bezva začátek!" vypískla radostí, "ještě jsem žádnou nikdy neměla!"
Když mě objala a pocelovala na přivítanou, měla jsem pocit, že mě zavalil tank.
Odér jejího kyselého potu byl tak silný, že se mi vehnaly slzy do očí.
"To víš, už nejsem žádná štíhlá blondýnečka, dost jsem přibrala, viď, hele a nebul, já jsem taky dojatá!" objímala mě vřele Iva.
"A víš co? Já už to neřeším! Mně to nevadí jaká jsem bedna, tomu mýmu už teprve ne, tak co!" pustila mě ze svého sevření a já se mohla konečně nadechnout.
Cestou na masáž se mi ukazovala fotky své rodiny.
Měla v kabelce 5 albumů.
Naštěstí jsme stačily shlédnout jen jeden.
Vdávala se v 17 letech.
Její dcera byla jablko, které padlo přímo pod strom.
Ve 34 byla z Ivy babka.
Nezapomněla se pochlubit svým štíhlým a pěkným manželem.
Prý jí nosí na rukou od doby, kdy jí připravil o věneček.
"No, vlastně o věnec!" dodala s hurónským smíchem, až paní jdoucí vedle nás, leknutím nadskočila.
Když jsme došly na masáž, poradila jsem Ivě co a jak.
"Vysvleč se do naha a vezmi si na sebe jen tyhle jednorázový tanga."
"Tango, to tango…, je co?" vykulila oči.
"Tanga jsou jednorázové kalhotky, které se používají při masážích." odpověděla jsem.
Mezi lůžky byly paravány, aby se klientky navzájem nerušily.
Slyšela jsem Ivu, jak těžce dýchá a nemůže se uvelebit na úzké lůžko.
"Mám si lehnout na záda, nebo na břicho?" zeptala se masérky.
"Na břicho přece, když chcete mazat záda!" zazněla udivená odpověď.
Pak bylo ticho.
Podezřele dlouho.
"Paní, vždyť vy máte ty tanga oblečené obráceně, co má být vepředu máte na zadečku?!" slyšela jsem její masérku.
Představa statné postavy Ivy, jejího "zadečku" oblečeného v "předečku"..., tak na to nestačila ani má bujná fantazie.
"Já to tango nevím jak oblíct, nemůžu radši zůstat bez něj?" prosila Iva.
"Můžete", pravila masérka, "ono to tak bude i lepší!"
Když jsme pak vyšly ven, Iva mi bezpodmínečně nakázala, že musíme jako první jít do prodejny kde prodávají tango.
"Hele já si ho koupím a dám to mýmu starýmu, ať mi ho dá pod stromeček", radostně šveholila, "ať už příště vím, jak si to mám oblíct!"
Neodporovala jsem.
Jen mě tak napadlo, kdo z těch dvou bude dárkem, který si Iva přiveze z Prahy, víc překvapen.
Ježíšek, nebo její bodrý moravský manžel? Smějící se





.

Tanec II.

21. září 2018 v 10:00 | Sugr

Ze své lásky k tangu jsem se vyznala na svém blogu už v roce 2014.
V mailu mi došel nedávno od známého odkaz na "Mad Manoush Night Tango", které mě zcela uchvátilo.
Boží poslech, úžasný pohled!
Pisatel, muž, dodal jako dovětek větu: "Vedle té zmalované masky bych se teda nechtěl ráno probudit, ale tu boubelku, tu přímo žeru!"



Druhé tango, se kterým vás chci na mém blogu seznámit, mám v oblibě již delší dobu. "Natalí and Ramon". Krásné, mladé tváře, nádherná žena, nádherný muž. Věřím, že si přijdou na své jak mé čtenářky, tak čtenáři.




No a do třetice chvilky potěšení nejen na duši, jsem si vzpomněla na Rozhovor, který se mnou dělal Standa Rulc.
Otevřel tam otázku "Sugar Kane Kowalczyk" z filmu "Někdo to rád horké".
Skvělé tango, které tančí Dafne s obstarožním a neodbytným milionářem Osgoodem Feldingem, v mém výběru samozřejmě nesmí chybět.




Která taneční kreace se nejvíc líbí vám, mým čtenářům? Máte možnost jí dát v Anketě svůj hlas.
Jsem na vás zvědavá, kdo se vám bude líbit nejvíc. Usmívající se


Kritik

16. srpna 2018 v 9:45 | Sugr

KRITIK

Tak jsem se konečně zase dočkala! Mrkající
Po 2 letech od anonyma M, se pustil do kritiky mých básní Zdeněk Hledač.
Kritice jsem se nikdy nebránila a ráda na ní reaguju, jak všichni co mě léta čtete, víte.
Takže, stejně tak jako anonymu "M", věnuji svůj drahocenný čas a svůj článek Z. Hledačovi.

Prvně navštívil můj blog:
16. července:
nelíbila se mu rytmika básničky
1. srpna na mém blogu v komentářích
odpověděl na komentář Kinga Rucoly otázkou "copak jsou na blogu všichni mimo?!"

S jeho další kritikou mých dílek se můžete setkat i na jiných blozích v jeho komentářích, např.:
25. července na blogu Jana Plašila:
a 8. srpna na blogu Sacharin:

Tak jak jsem zvyklá, jsem panu Hledačovi, pokud směroval svůj komentář na mě, odpovídala.
Nebyl s mou odpovědí a názorem nikdy spokojen.
Je zde na Blogu cz. novým blogerem.
Je přesvědčen o své pravdě a o tom, že jeho názor je jediný ten správný.
Nevyvracím mu to, je to názor jeho, každý máme svůj.

Stejně tak, jako anonymu "M", slibuji panu Z. Hledačovi, že i když podle něj píšu "fakt blbě a špatné rýmy a líbilo by se mu, kdybych psala líp", že tak psát nikdy nebudu!

PS:
Další taková "blbost a špatný rým" se pomalu, ale jistě totiž chystá k vydání na mém blogu, takže..., aby vás to pane Hledači neiritovalo, stačí jediné - nečtěte to! Usmívající se



.

Ujel mi vlak!

14. června 2018 v 19:50 | Sugr
UJEL MI VLAK!

Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců.
Před rokem nečekaně ovdověla.
Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli.
Netajili se s tím.
Bylo jí smutno a chtěla prý pokecat.
Chvilku, po práci, na kafe, tak kdy? Uháněla mě mailem.
Čas je můj nepřítel, kde ho vzít?
Konečně mi zbyla hodinka času a tak jsme se sešly.
Objednaly jsme si kafe a Lenka plná slov, které potřebovaly ven, začala vyprávět.
"Tak si představ, že jsem si dala před půl rokem inzerát!"
Já:
"Hm..."
Lena:
"No však víš, že já si sama neumím doma ani vyměnit prasklou žárovku!" dodala.
Já:
"Hm..."
Lena:
"No hele žasla jsem! Přišlo mi asi osmdesát odpovědí a z toho asi třicet mužů do 25 let!"
(Lence je 40let)
Já:
"Hm?"
(mé pouhé "Hm" značí, že mě Lenka nepustila ke slovu)
Lena:
"Hele nikdy jsem neměla mladšího chlapa, tak mě to v myšlenkách lákalo a rajcovalo."
Já:
"Hm!"
Lena:
"Jo, přece se má všechno v životě zkusit viď?" otazník v jejich očích byl big!
Já:
"Určitě!"
Lena:
"No hele, ten mi dal zabrat, to víš, já po dvaceti letech manželství byla zvyklá už jen na takové pianko, jednou za měsíc, možná… A tenhle hřebeček chtěl každej den a co kdyby každej den, mohl i 3x za noc. No jo, ale já už ne!"
Já:
"Hm?"
Lena:
"No jo, jenže se ke mně za 14 dní nastěhoval a to jsem nechtěla. Přece jenom takovýho kolouška, to budoucnost nemá, viď?"
Já:
"Hm!"
Lena:
"Hele, když jsem si trošku oddychla od toho jeho sexuelního apetitu, radši jsem šla do těch starších."
Já:
"No a?"
Lena:
"Hele bída s nouzí. Jeden, od kterýho zdrhla žena, rozvedla se s ním, ten mě chtěl, jen aby nevypadal, že je vadnej, druhej byl ženatej a chtěl jen bokovku, manželka ho už nudila, třetí byl single a žil se psem-fenou, kterou oblíkal do rudé sukničky, čtvrtej byl tak spořivej, že si nechal v restauraci ode mne zaplatit i sodovku co si objednal, no a pátej byl gay, kterej chtěl, abych bydlela s ním a jeho přítelem v jedné domácnosti…"
Já:
"Tý, jo!"
Lena:
"Hele, je to ztracený!"
Já:
"Hm."
Lena:
Ujel mi vlak!" zarosily se jí oči.
Já:
"Nic si z toho holka nedělej, mně ujelo celé vlakové nádraží!" dodala jsem vážně.
Lenka se na mě podívala a pak se rozesmála z plných plic na celé kolo.
Nebyla k utišení.
Už s ní na kafe nepudu.
Vede si monolog celou dobu, a když se konečně dostanu ke slovu, může se umlátit smíchy!? Usmívající se



.

Sex po padesátce

21. května 2018 v 19:00 | Sugr
SEX PO PADESÁTCE

Seděla jsem v závodní jídelně a vychutnávala si nejen chvilku klidu, ale i oběd.
Vedle mě si přisedl jeden lékař, kterého znám od vidění.
Fešák, věkem tak +60.
Naproti němu si sedla postarší slečna oblečena v civilu, která k němu patřila.
Zjevně.
Napadlo mě nejdřív, že je to jeho žena, nebo nějaká známá, ale rozhovor, který spolu vedli mě utvrdil, že jde o tátu a dceru.
táta:
"Tak co je novýho?"
dcera:
"Nic."
táta:
"Máš dost peněz, nepotřebuješ nějaký, dám ti?"
dcera:
"Mám dost, kam je mám pořád strkat, když mi je s mámou furt cpete? Pak všechno prožeru a podívej se, jak vypadám!?"
(pravdou je, že její korpulentní postava odpovídala nadbytku financí)
táta:
"A co máma?"
(aha, zřejmě rozvedení rodiče)
dcera:
"Nuda, však víš!"
táta:
"To vím, s mámou byl celý život nuda!"
dcera:
"Jo a včera mě zase pozvala na oběd, abych přišla. Tak jsem si tu povinnost sakra rychle odbyla! Mámu fakt nemusím, však víš! Ještě že mám tebe!"
táta:
"Vždyť víš, že jsem tu navždy jen pro tebe, holčičko!" láskyplně dodal táta.
Zjihla jsem.
Jeho "holčičce" bylo nejméně 30 let.
Vybavila se mi písnička, kterou občas hrají v rádiu "Zatím co ty spíš" o lásce táty k malé dceři.
Obdivně jsem k těm dvěma vzhlédla.
Taková rodičovská láska, to se jen tak nevidí.
táta:
"A co jinak?"
dcera:
"No, představ si, že má máma chlapa! Máma! Věřil bys? TA? A dokonce s ním spí! Je mu 54 let, takovej stařík, a oni spolu mají sex! Fůůůj, brrr! Nechápu to!"
Tiše jsem polkla.
Táta zmlkl.
S vervou krájel obalovaný sýr a vnitřně se pral s myšlenkou, že by bejvalka mohla mít chlapa.
Jeho mužské ego trpělo.
Právem.
dcera:
"No to si piš, že jsem jí to řekla, že to musí být bléé a že ty bys tohle nikdy neudělal! Viď tati? Ty jsi přeci ve všem lepší než máma!"
táta:
"To víš, že ne, já bych s žádným 54letým starcem sex neměl!" humorně odpověděl.
V tom si k našemu stolu přisedla mladinká, krásná sestřička, která mohla na panu doktorovi oči nechat.
Netušila, že sedí přímo vedle jeho dcery.
Bohužel.
Láskyplně na něj pohlédla a pravila:
"Ahoj Jardo, dnes spolu zase sloužíme noční, těším se!" mrkla na něj spiklenecky a dala se spokojeně do jídla.
Zarděla jsem se pouze já.
Tatík mlčel.
Zarytě.
Došla mu slova.
Došel mu i humor.
dcera:
"No tati!!!???"
Zvedla se a odešla pryč od stolu a nedojedeného jídla.
Odešla pyšně, uraženě, s hrdě zvednutým nosíkem.
Tak tohle jsi tatínku pros..l na celé čáře, mihlo mi hlavou.
Jak vysvětlí své holčičce tu mladinkou sestřičku, bůh suď.
I když…, určitě zase bude ten lepší.
Lepší než máma!
Vždyť máma má 54letého staříka, fůůj, bléé, ale táta, táta ten má přeci mladou! Smějící se



.

Orální

3. března 2018 v 9:40 | Sugr
ORÁLNÍ

Bylo to mé první.
První, dosud nepoznané.
Muselo být.
Zkušenosti kolegyň, které se s ní už setkaly, mě děsily.
Byly to jen stížnosti.
"Byla strašná, ještě po týdnu jsem krvácela"
"Bolelo to jako prase, myslela jsem, že od ní uteču!"
"Krev a bolest trvající hodinu, to teda byla síla, ta mi dala!"
Žádná s ní nebyla spokojená.
Přišel mi otevřít muž.
Muž středního věku a milého úsměvu.
Hm, holky říkaly, že to dělá ženská a tady je chlap, znejistěla jsem.
"Teda mužskýho jsem tady nečekala!" vyhrklo ze mě.
"Bojíte se mužských?" zeptal se.
"Ne, to ne, ale ženský jsou prý jemnější!" plácla jsem nesmyslně.
"Jak které, nebojte se, kdyby cokoliv jen malinko bolelo, zvednete ruku, ano?" dodal.
Uklidnil mě.
Uklidnil mě jeho přístup, jeho příjemný hlas, milé vystupování a jeho slova, která pro mě znamenají moc.
"Tak se posaďte" vybídl mě.
Usadila se zpocenýma rukama a bijícím o závod srdcem vedle něj.
"Nebude vám vadit, když vás trochu položím?" zeptal se.
"Ne." tiše jsem špitla.
V poloze trochu položené (ležící), jsem se hodinu topila ve studánce modře jeho očí a slastně vnímala překrásnou vůni pánské kolínské.
Jeho obličej byl totiž po celou dobu přímo nad mým.
"Tak, jaký to bylo? Byl jsem jemnej?" zeptal se, když byl hotov.
"Byl!" špitla jsem vyschlými ústy.
Žasla jsem a zároveň nechápala.
Žádné bolesti.
Žádné krvácení.
Žádná hodina utrpení.
Nechápala jsem, co mi to ty holky vlastně vyprávěly.
Proč mě tak strašily?
Vždyť já bych na něj mohla pět jen a jen chválu.
Orální hygienik, kterému jsem se dostala do rukou, byl prostě skvělej!
Jestli to nebude tím, že ony měly zkušenosti vždy jen se ženskou?! Smějící se

PS:
Pro ty, kteří čtou mou prózu v rubrice "Napsal sám život", byl to prostě Jelen II.!



.

Není písnička, jako písnička

11. ledna 2018 v 12:15 | Sugr

NENÍ PÍSNIČKA, JAKO PÍSNIČKA

Kolegyně v práci mě pozvala na návštěvu.
Narodilo se jí druhé dítě, doma má ještě tříletou holčičku Marii.
Po práci na chvilku můžu, tak jsem tedy šla.
Maličký spal a Maruška si hrála s panenkami.
Než jsme stačily s Janou vypít kafe, vzpomněla si, že něco zapomněla koupit a že si ještě skočí do obchodu.
Mája si chvilku sama hrála s panenkami a pobrukovala si přitom.
Nebavilo jí to ale dlouho.
Stoupla si ke mně a čekala, čím jí budu bavit.
Hm, pobrukovala si, tak zkusím tuto oblast zábavy, napadlo mě.
Zpívala jsem v největším Dětském sboru, snad to ještě dám, dodala jsem si odvahy.
Nějakou dětskou, lidovou…

Plavala husička po Dunaji,
housátka se za ní kolébají,
mysliveček na ni čeká,
že starou zastřelí, mladé nechá.

Máje se zatřpytila slza v oku.
A sakra, že už by můj zpěv byl k pláči, lekla jsem se.
"A ploč zastělí stalou a mladé nechá?" upřela na mě Mája své veliké oči.
Proč, jsem nevěděla.

Šla Nanynka do zelí,
do zelí, do zelí,
natrhala lupení lupeníčka.
Přišel na ní Pepíček,
rozšlapal ji košíček.
Ty ty ty! Ty ty ty!
Ty to budeš platiti!

pěla jsem z plna hrdla.
Mája mě ani nenechala dozpívat:
"A ploč jí lozdupal košíček, co mu udelala, že byl na ní tak zlej, ploč jí neměl lád?"
Její modré oči mě inspirovaly k třetímu pokusu:

Holka modrooká nesedávej u potoka,
holka modrooká nesedávej tam.
V potoce je velká voda,
vezme li tě bude škoda.
Holka modrooká nesedávej tam.

Máje vyhrkly slzičky plným proudem:
"A ploč jí vezme voda, ploč tam sedí, ploč nesedí doma, ona neumí plavat?"
Tak to ne, takhle by to hlídání nešlo, to by Jana radost z plačící Máji neměla.
"Víš co, pustíme si radši nějakou písničku z rádia!" navrhla jsem jí.
Pustila jsem rádio a z něj se ozvalo:

V mládí jsem se učil hrobařem,
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem,
kopat hroby byl můj ideál!
Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem,
s černou rakví, s bílým pomníkem,
toho bych se nikdy nenadál!

Otazníky velké jako kola u vozu v očích Máji, přerušil rachot klíče v zámku.
Jana se vracela.
Malá se rozběhla mamince naproti ke dveřím.
"Mamiíí a ploč stalou zastělí a mladé nechá a ploč Pepík loždupe nanynce kosík a pán lád kope hloby a je to ideál?" vychrlila na ní.
"Co jsi to tý holce vyprávěla?" zeptala se mě Jana.
No jo - Jaká matka, taká Katka, neb - Jablko padlo přímo pod strom, pomyslela jsem si.
No uznejte, ploč jen jsou obě dvě tak stlasně moc zvědavý? Smějící se







.

Miluju dva muže!

4. prosince 2017 v 19:30 | Sugr
MILUJU DVA MUŽE!

Miluju Ferdu,
miluju Ferdu, nebo-li Fredy Krugera, který mi píše 7 let úžasné básničky.
Miluju jeho humor, jeho úžasnou reakci básničkou na jakýkoliv můj článek na mém blogu,
miluju jeho tajemno, jeho naprosto nikdy nikým nezjistitelnou identitu.
V dobách kdy jsem si založila na Blogu cz. svůj první blog, bylo mnoho blogerů, kteří se snažili po tajemném Fredym pátrat.
Marně.
Neměli šanci a Fredy i nadále zůstává Fantomem blogového světa.
Nikdy nepochopím postarší blogerky, které se cítily jeho humorem dotčeny a dokonce ho na svých blozích mazaly či mu sdělily, že jeho humor ony nemusí.
Těším se vždy moc, že ho zase u sebe uvidím.
Ještě nikdy mě nezklamal, vždy příjde.
Patří mu za to můj velký dík.
Ferda je hold Ferda!
Nevěřím na náhody, ale když mi napsal Fredy svou první básničku, uvěřila jsem.
Miluju totiž ještě jednoho Ferdu.
Fredy Mercuryho!
Oba mohu mít jen virtuálně, oba si mohu denně přečíst u sebe na blogu, či pustit na You Tube a chvilku zapomenout na denní starosti a problémy.
Chvilku snít, že je život i krásný, zavřít oči...

Moc Vám za to mojí Ferďásci děkuji.
Moc.
Díky, že mohu hrdě, či sebestředně (Míšo, nesměj se!) prohlásit, že mými životními favority ve virtuálním světě jsou právě tito dva muži.

Básničky Fredyho Krugera si můžete přečíst u každého mého příspěvku v komentářích, perel od skupiny Queen je mnoho, já pro Vás, mé čtenáře, kteří ho máte rádi, vybrala tři, které vždy mou duši skvěle pohladí:












.






Sladké panenky

13. listopadu 2017 v 12:35 | Sugr
SLADKÉ PANENKY

Všední pracovní den.
Cesta metrem ve špičce probíhala tak, jako dny jiné.
Až do doby než přistoupily ty dvě.
Dvě Panenky.
Anebo ještě lépe - dvě Barbíny.
Byly obě tak neuvěřitelně krásné, že k nim obdivně vzhlédl téměř každý z nás, bez rozdílu věku a pohlaví.
Ze spánku probudily šedesátiletého stařečka, v nose si přestal dloubat tříletý chlapeček a oba koukali na ty krásky s otevřenou pusou.
Stařík bezzubou, chlapeček plnou vydolovaného z nosu.
Nu, bylo na co koukat!
Kdo stvořil tyhle panenky, byl Mistr nad Mistry.
Tak bezchybný obrázek obličeje by ani ten nejlepší Photo editor nezvládl vytvořit.
Jedna měla dlouhé kaštanové vlasy do pasu, druhá blond mikádo.
Na sobě měly obě stejný, krátký sněhobílý kožíšek.
Na nohou uzoulinké roury-džíny, které zdobily kolena vyčuhující z děr kalhot.
Vůně, která je doprovázela, zcela konsternovala dva padesátníky.
Povstali a uvolnili mladinkým dívenkám svá místa k sezení.
Stoupli se nad ně a zírali.
Vlak se rozjel.
Jedna z barbín měla v ruce igelitový sáček s koblihama.
Druhá vyndala ze své luxusní kabelky koudel naslouchátek k mobilu a začala je se smíchem rozmotávat.
Jedno sluchátko pak nacpala do ucha druhé a začaly obě hlasitě zpívat.
Barbínky bez hudebního sluchu.
Zírající seladoni dozírali a postoupili dále do vozu.
Když děvčata dořvala písničku skupiny Kabát, vyndala jedna z nich koblihu ze sáčku a nabídla druhé.
Konečně bude klid, četla jsem naději v očích spolusedících.
Zacpou si pusy koblihama.
Nezacpaly.
Vyřvávaly dál s pusinkami nejen od cukru.
Úžasný kulturní zážitek.
Tenhle měsíc už za kulturou nemusím.
Ruce mastné od koblihy si poté utřely do bílých kožíšků.
Své dlouhé nehty a prstíky od cukru si začaly olizovat jazýčky po vzoru kočiček, které se tímto způsobem umývají.
Na očistě paciček si daly zvlášť dlouho záležet.
Ženy jihly, většina mužů na příští zastávce urychleně vystoupila.
Když se barbínky domyly, povstaly k východu.
Jen…,
v zápalu svého představení zapomněly na to, že koblihy byly plněné!
Rudá marmeláda, kterou pekař rozhodně nešetřil, ozdobila jejich bílé kožíšky, klín i krásná, oblá kolínka.
Boží pohled!
Pár lidí nahlas vzdychlo.
Jestli obdivem, či údivem, Bůh suď. Usmívající se




.

Drž hubu!

23. září 2017 v 13:45 | Sugr

DRŽ HUBU!

Šla jsem po chodníku na metro.
"Drž hubu, když jdeme přes silnici!" zařval někdo.
Hm…, já jsem šla po chodníku a hubu držím pořád.
Rozhlídla jsem se.
Přes silnici přecházeli dva lidé.
Pán táhl v každé ruce velikánský kufr na kolečkách, paní nesla malou kabelku.
Pravá Dáma!
Přešli silnici, pán držel hubu a namířili si to spolu k autobusovému nádraží u metra.
Cestou museli přejít nevelký travnatý ostrůvek.
Nikam jsem nespěchala.
Jela jsem na návštěvu k AP a měla jsem časovou rezervu.
Jako každá ženská jsem zvědavá a prostě mi nedalo, abych si tento párek pár minut neokoukla.
Pán ve věku 50+, štíhlý, zachovalý, šik oblečen, pěkný ve tváři, chlap za kterým by se otočila i třicítka.
Paní ve věku 50+, zvící postavy hrocha, oblečena tak říkajíc baba-koks, žena s velmi ostrým hlasem.
Když přicházeli k travnatému pidi ostrůvku, postavil pán oba kufry stranou.
Galantně jí vzal kabelku, podal ruku, a pomohl přejít cca pěticentimetrový obrubník.
Vyschlo mi v hrdle.
Páne jo, takový gentleman...
Už jsem sestupovat po schodech do metra, když se ozval ječák znovu:
"Nečum a nastup, sereš se tady s těma kuframa a nebude místo k sezení!"
Manžel dosud čumící jen na svou paní, vyrval kufry do autobusu a vyhledal nejlepší místa k sezení, aby byla jeho femme fatale spokojená.
Nu…, není divu.
Takový poklad si přece musí setsakra hýčkat! Usmívající se




.

Výsledky Ankety na léto

15. září 2017 v 15:40 | Sugr
Výsledky Zábavné Ankety na léto.

5. července jsem uveřejnila na svém blogu zábavnou Anketu na léto.
Slíbila jsem v měsíci září uveřejnit její výsledky.

Zde jsou:
Při rozkoši:
mám oči otevřené - hlasovalo 38 hlasů
mám oči zavřené - hlasovalo 93 hlasů

Z komentářů, které jste mi poslali na můj blogový mail, jsem vybrala 3 ke zveřejnění.
Vlastně 4.
Ten poslední je takový Bonus.
"Pán", který nařídí ženě, že smí/nesmí mít rozkoš při jejich milování, to musí být fakt bezva (?!).
Ale proti gustu... Smějící se
Víc komentářů zde neuvedu, nejen z důvodů že 99% z nich je pro svou "košilatost" na Blogu cz. zcela nezveřejnitelných.
Při jejich čtení jsem se rděla dokonce i já..., Sugr!

Komentáře uvedu beze jmen a web-stránek blogerů, tak jak si přáli:

1.
komentář od blogera:
Na ženu se nedívám. Proč taky? Milujem se spolu už dvacet let. Už vím kam sáhnout, vím jak pohladit, vím jak jí dostat k vrcholu. Na ženský jsem prostě machr! Guru Pepík.

2.
komentář od blogerky:
Jde o to jak s kým. Je fakt, že do té doby než jsem potkala M. jsem měla oči zavřené. To on mne svým striktním příkazem "Otevři oči a koukej na mě!", naučil je mít s ním otevřené. Nikdy bych nevěřila, jak je to rajcovní! Baví mě totiž vidět, jak toho chlapa mám alespoň pro tu chvíli dokonale ve své moci.

3.
komentář od blogera:
Otevřený, zavřený je to fuk, hlavně když vrchol vůbec ženská má! Jsem single, středního věku a ty single starý slečny kolem třicítky jsou takový hééérečky, že mi to dá sakra práci, abych poznal, jestli už "je", nebo to jen hraje!

4.
komentář od blogerky:
Jsem subina, co mi přikáže můj Pán, to udělám. Přikáže, otevři oči, tak je otevřu, přikáže zavři, tak oči zavřu, rozhodne za mě, zda můžu mít orgasmus při souloži, nebo ne. Řídím se jen jeho příkazy, bez něj nic nejsem! Miluju, když mi přikáže, že se smím najíst, oblíct. Miluju, když svolí, že mohu jít sama nakoupit, když mi přidělí peníze na nákup, když mi dovolí, abych mu uvařila. Přikázal mi napsat a schválil i tento můj mail. Miluju ho!

Závěrem děkuji všem 131 hlasujícím v Anketě, děkuji též vám všem, kteří jste mi napsali mail.




.

Zábavná Anketa na léto

5. července 2017 v 15:45 | Sugr

Seděly jsme tuhle s kámoškama u kafe a vedly řeč o chlapech.
Řeč o rozkoši.
O zázraku těla, který můžeme prožívat s mužem, sami se sebou, se ženou, za více účasti, prostě každý, jak je libo.
Přišla samozřejmě řeč i na to, zda máme při rozkoši otevřené či zavřené oči a jak to mají ti naši chlapi.
"Při milování se na toho svýho musím dívat, je tak úžasnej! A ten pohled na něj mě taáák rajcuje!" pochlubila se Jana.
"Hm…, tak to já mám oči radši zavřený", oponovala Iva, "dívat se na svýho starýho ještě i při tom, to teda fakt nemusím!" dodala.
Nastalo ticho.
Trvalo docela dlouho.
A pak…, hurónský smích!
Dáša, která se rozhodla prožít život v samotě, vyhovět si navždy jen sama sobě, se svěřila, že oči při "tom" zavírá i otvírá, ale jen z důvodu, aby si vyměnila jednu erotickou hračku za druhou. Je to prý její koníček. Tedy ta Sbírka Robertků.
No a Bára má prý oči při sexu otevřené, žhavé, vnímavé, ale ten její je má zavřené. Od začátku mazlení až do konce chvění. No a někdy u toho prý dokonce rovnou usne!
Radši jsme se neptaly, zda ona, nebo on.
Čtyři ženy.
Čtyři různé oční vnímání vášně!
Já vím, pro mnohé z vás je to blbost, nad kterou jste se v životě nezamysleli, ale kdo ví, zda toto téma měl sexuolog MUDr. Radim Uzel, CSc. řádně probádáno?
"Hele holky, to by stálo za "průzkum", prohodila se smíchem jedna z nás, když jsme se loučily.
No… a to by nebyla Sugr, aby se nad jejími slovy nezamyslela, že?
Průzkum bude!
Průzkum formou Ankety.
Anonymní.
Anketa je samozřejmě určena pro muže i ženy, bez rozdílu věku.

Nu…
a tímto rozpustilým článkem se s vámi, moji milý čtenáři, loučím až do začátku září. Nejen můj blog si zasluhuje v těchto letních měsících oddychový čas.

PS: Protože je toto téma pro mnohé velmi intimní, ba přímo Tabu, bude tento článek bez komentářů. Kdyby přesto někdo z vás měl zájem zanechat svůj komentář, napište mi ho na můj blogový mail (baslog@seznam.cz) s odkazem na tento článek. Začátkem září bude zveřejněn.

Krásné léto!
Usmívající se


ANKETA SE VÁM ZOBRAZÍ KDYŽ KLIKNETE NA NADPIS ČLÁNKU!

.

Umřela mi Anča!

19. června 2017 v 7:30 | Sugr

UMŘELA MI ANČA!

Ráno, všední pracovní den, 8.00 hod.
Každé dva roky je naší povinností být znovu proškolen v Kardiopulmonální resuscitaci.
Torza ležících mladých mužů už na nás čekají ve školící místnosti včetně školitelky.
Znova nám zopakovala to, co víme, zhlédli jsme krátké instruktážní video a šli zachraňovat.
Námi prováděná srdeční masáž byla monitorována počítačem a promítána ostatním přítomným na plátno.
Jako první na řadě poskytovala masáž srdce vedle mě sedící kolegyně, zvící postavy zápasníka Sumó.
Čekaly jí, jako i nás ostatní, dvě minuty masáže srdce v rytmu písničky Rolničky, rolničky.
Po pár vteřinách její resuscitace se torzu obrátila samovolně hlava dvakrát kolem dokola krku a hrozilo, že vezme za své nejen torzo, ale i zdravotnické lehátko, na kterém půl tělo leželo.
"Uberte, nebo ho zabijete!" vykřikla školitelka.
Po sošné Sumó, jsem přišla na řadu já.
Byl pátek 13., měsíc v úplňku, blížící se déšť jsem meteosenzitivně cítila v každé pídi svého těla, spěch a stres v práci už od půl sedmé, starosti v rodině, ženské dny a probdělá noc, udělaly to ráno své.
"Vezměte si schůdky, ať jste výš a dáte do toho větší sílu! Tady máme raněné na lehátku a ne na zemi jako v reálném životě! Pořádně se do těch rukou opřete! Vystrčte na ty, co sedí za vámi zadeček, ať ho vidí!" zněly rázné příkazy školitelky.
Snažila jsem se plnit všechny, až na ten poslední.
"Asi budu potřebovat za chvilku první moc já!" špitla jsem, neb jsem cítila, že moje subtilní postava mele z posledního, tedy spíš, že už nemá mlít z čeho.
Dva moji kolegové povstali ze židle.
Prý pro případ "co kdyby..."
Školitelka neslevila.
"Ještě máte půl minuty! Vydržte! Musíte!" přikázala.
Vydržela jsem.
Jsem zvyklá poslouchat.
Musím.
Nic jiného mi nezbývá.
"Hm…" pravila po uplynutí stanovených dvou minut masáže, "váš pacient umřel!"
Vyhrkly mi do očí slzy.
"Takže jsem školením neprošla", zeptala jsem se.
"V reálu je samozřejmě všechno zcela jiné, vaše výsledky byly v minulých letech vždy víc než nadprůměrné, nic si z toho nedělejte, zřejmě je to jen dnešní momentální ranní indispozice." zazněl její verdikt.
"Nebuďte z toho smutná, paní kolegyně, když byste nestačila v srdeční masáži, tak znovu obnovte dýchání z úst do úst!" usmál se na mě jeden z mladých kolegů.
"Nechcete si to hned vyzkoušet, dělal bych torzo?" šibalsky se na mě usmál a já se rozesmála na celé kolo.
Ti Muži, ti umí potěšit!
Jeho slova mi dodala tolik sil, že bych Anču (torzo muže) v ten moment k životu určitě znovu přivedla! Usmívající se






.

Temno

24. května 2017 v 13:00 | Sugr
TEMNO

Autobus.
Odpolední špička.
Bus plný cestujících držících se ne tyče, ale mobilu.
Mobilní hovory splývaly s hlukem motoru autobusu.
Až na jednu výjimku.
Seděla přímo za řidičem.
Přímo za jeho zády.
Žena neurčitého věku do mobilu nehovořila, ale křičela z plných plic.
Jen co dořvala jeden hovor, započala druhý.
Její soprán rval nejen uši!
Když přijel autobus do zastávky, řidič se zvedl, přistoupil k ní, slušně pozdravil a zeptal se:
"Mladá paní, musíte tak křičet? Kdo to má poslouchat? Koho myslíte, že to zajímá?"
Sympaťák, pomyslela jsem si, nejen, že je slušnej, ale má nervy ze železa.
"A co mám dělat, když mě furt někdo volá?" vyštěkla na něj Siréna.
Řidič neodpověděl.
Asi radši.
Když jsem vystupovala, vystupovala Siréna společně se mnou.
Stoupla si před autobus a začala si opisovat jeho číslo.
"Podám na řidiče stížnost, co si to dovolil, takový drzoun!" podotkla směrem ke mně.
Stoupla jsem si vedle ní a začala si též opisovat číslo autobusu.
"Taky si na něj budete ztěžovat, na hulváta jednoho?" zeptala se mě.
"Ne, já ho budu naopak chválit, napíšu na něj pochvalu!" ohromila jsem jí.
"Za jízdy se přece nemá mluvit na řidiče, natož mu ječet přímo do uší!" dodala jsem s nadějí, že se Siréně třeba rozsvítí?!
Nic.
Temno.
Stála tam s otevřenou pusou..., když v tom jí zazvonil mobil. Smějící se





.

Jan a Sugr

2. května 2017 v 16:20 | Sugr

Jan je můj šálek kávy.
Já vím…, to už jsem psala v mém prvním článku o tomto blogerovi.
Jakmile dočtu poslední slova jeho básničky, bleskne mi hlavou básnička, kterou rovnou napíšu do komentáře.
Jen "odpovídám".
Odpovídám veršem.
Takový je Honza šikula!
Dnes jsem pro vás připravila další ukázky mých okamžitých reakcí a jako minule prosím, nehledejte v nich kvalitu, jsou opět ušity horkou jehlou.

Pár odkazů na Honzy básničky s mým "komentářem", je tu teď i pro vás.
Samozřejmě vše uveřejňuji po emailovém svolení autora blogu.

Jestli vás některý z našich "virtuálních poetických dialogů" potěší, či pohladí po duši, napište. Usmívající se


můj komentář:
Jsem pro tebe nic,
tys pro mne vším,
přemýšlím stále,
proč to nezměním.

Jsem pro tebe nic,
mé srdce však žije,
když do něj vcházíš,
proč neslyšíš že bije?



můj komentář:
Zobrazeno stříbrné srdíčko na řetízku,
skví se dodnes lásko na mém tričku.

Zobrazeno naše noční milostné vábení,
po kterém dodnes se sháním, ale není.

Zobrazeno naše líbání v kabince,
kdy chutnal jsi sladce, po pralince.

Zobrazeno když vzal jsi mi do náruče,
pusu mi dal a lásku vyznal v kleče.

Zobrazeno když v prádle jsi mě uviděl,
chvěla jsem se touhou a tys mě chtěl.

Zobrazeno zimní Staroměstské náměstí,
kdy pak v horké vaně hřáli jsme se při punči.

Zobrazeno jak po milování chrápeš,
proč zbyla jsem si sama, proč můj milý, chápeš?



můj komentář:
Lásko moje, miluji tě,
proč rozhodil jsi jinde sítě,
proč nechtěl jsi mou lásku a mé snídaně,
proč nadbytečná jsem pro tebe,
proč prázdné jsou teď mé dlaně?

Tvé srdce je z okovu,
těžké, studené, ale za to já nemohu!



můj komentář:
Koukám vzhůru a nemůžu spát,
proč přestal jsi mi už mít rád?

Proč sama nocí bloudím bezesné,
proč nejsi lásko nyní vedle mne?

Po milování se dobře usíná,
proč chceš si žít tedy sám, není to kravina?

Chlubíš se, že sám si vystačíš,
koukám nocí vzhůru ke hvězdám a vím...,
že tvrdě a rád si sám teď spíš.



můj komentář:
Milovat na známky to bych se chtěla,
jedničkou bych se Jene navždy skvěla.

Na známce dopisní obtisk ti nechala,
jazýčkem známku olízla a sebe ti poslala.

Milovat na známky to bych se chtěla,
v dopise pro tebe, byla bych celá.

Milovat na známky budeme se spolu,
qwo vadis živote, jedničky míří k vrcholu!



můj komentář:
Zavři oči a něco si přej...
"Chtěla bych být tvoje, tvá nej!"

Zavři oči a něco si přej...
"Prosím lásko, něžně mě líbej"

Zavři oči a něco si přej...
"Vezmi mě milý do náruče, už nic neříkej!"

Zavři oči a něco si přej...
"Po krásném milování se mnou lásko usínej!"





.

Ty vole!

1. dubna 2017 v 8:45 | Sugr
TY VOLE!

Seděla jsem v MHD a jela z práce domů.
Na poslední chvíli dobíhala trojice mladých lidí.
Dva mladíci a jedna slečna.
Stihli to.
Metro se rozjelo a jeho podzemní hlukot zanikl v hlasitých mobilních hovorech.
Ano, oni nám totiž v Praze už i v podzemí umožnili telefonovat.
To je radosti.
Zvláště pro ty, kteří ty řvouny musejí poslouchat.
Všimla jsem si však v poslední době v metru dalšího nového módního trendu.
Kdo nejí - není in!
Odér linoucí se z horkých trojúhelníčků pizz, hamburgerů, teplých ciabatt, baget, či kuřecích obalovaných kousků, občas protne odér z čerstvě rozpečeného koláče, buchty či briošky.
Tu a tam se objeví subtilní dívenka chroupající ze sáčku mrkvičku, jablíčko či brokolici.
Vedle mě sedící mladík si rozložil na kolena kapesník a balíček zatavených svlékacích párků.
Jeden svlékl a chvíli na něj hleděl.
Asi mu dával čas.
Po chvilce meditace vysvlékl i zbývající tři.
Vytáhl z baťohu hořčici a pět rohlíků.
Jeho klín byl pln.
K dokonalé svačině/večeři, chybělo už jen pivo.
Nebylo.
Zřejmě abstinent.
Než stačil vagon dojet do další zastávky, jeho klín zel prázdnotou.
Jediní kdo nejedli, ba ani neřvali do mobilu byli ti tři mladí lidé, kteří metro dobíhali.
Pozorněji jsem se na ně zadívala.
Přišli mi jak vystřižení z módního časopisu.
Krásní ve tvářích, krásně oblečení.
Radost pohledět!
Stáli blízko vedle sebe, každý v ruce mobil a v uších sluchátka.
Občas se na sebe usmáli.
Nic víc.
Tišší a nehltající.
Zcela vybočovali z koloritu osazenstva jedoucího metra.
Najednou dívka odtrhla oči od mobilu a... hlasitě si říhla!
Tak hlasitě, že by jí její projev právem záviděl i ten největší tur na světě.
V ten moment přestali nejen všichni telefonovat, ale i jíst.
Nebesky modré oči, dotvořené k naprosté dokonalosti dlouhou černou linkou se upřely na ty dva mladíky a éterická, něžná nymfa pravila:
"Ty vole, já se málem poblila!"
Volové souhlasně pokývali krásnými hlavami.
Právě jsme přijížděli do další zastávky.
Sytí vystoupili, hladoví se zásobami jídla v rukou, nastoupili.
Metro se rozjelo a jeho podzemní hlukot zanikl v hlasitých mobilních hovorech.



.

Bez papírů

30. ledna 2017 v 9:01 | Sugr
BEZ PAPÍRŮ

Potkaly jsme se v autobuse.
Janu jsem neviděla od doby, co jsme skončily vejšku.
Považovala se vždy za nejkrásnější na celém světě.
Kila make-upu, kartáče místo řas, kopie ošacení Star, to byl jediný smysl jejího života.
Umělé, dlouhé rudé nehty, uvádějící muže milující drápy v trans, byly přímo její úchylkou.
Byla jedináček.
Rodiče jí koupili a zařídili velký byt, dotovali ji penězi ve výši, v jaké si řekla a ona si to dokázala blahobyt spadlý do klína, patřičně užívat.
Na všechno měla lidi.
Nenakupovala.
Nevařila.
Nestarala se o domácnost.
Nikdy nic nedělala.
Nemusela!
"Nevím co s penězi!" chlubila se nám.
Záviděly jsme jí.
Všechny.
Od školy jsme se pak už neviděly.
Občas mi nějaká kámoška napsala mail, občas jsme vzpomněly i na Janu.
Žila prý sama.
Sobecky a hrdě.
S nikým se nikdy o nic nedělila, natož o sebe.
Rodiče jí už zemřeli a ona si tak zvaně "zbyla".

Je to ona, nebo není? Nebyla jsem si jistá.
Z manekýny je obtloustlá nenalíčená ženská, která drží v ruce tašku.
K tomu by se přece ona nikdy nesnížila.
"Ahoj Jano!" nejistě jsem pozdravila.
"Jééé, ahoj!" vykřikla na celý bus. "Koukáš viď? A nevěříš tomu, co vidíš, že? No jo, na stará kolena jsem se zbláznila! Magická třicítka a samota už mi začala lézt na budku! Ženská si sice vystačí sama i v posteli ale…, přece jenom jsem zatoužila občas někoho pohladit!"
Nevěřila jsem vlastním uším.
Ta sobecká, sebestředná pětatřicátnice, které slovo muž, či dítě bylo vždy tak odporné! Ta, že by měla potřebu citu, a dokonce by uměla i pohladit?
"Jo a představ si, už nebydlím sama! Otročím mu už pět let! Já! Věřila bys?" pokračovala Jana.
"Nevěřila!" odpověděla jsem popravdě.
"Hm, ale vybrala jsem si holka dobře! Sice už to sice není žádný mladík, ale co. Jen jsem si myslela, že už bude vybouřenej, ale kolikrát mu ani nestačím! Jo, je to divoch!" šibalsky se usmála.
"A každej večer ještě než usneme, chce si se mnou hrát!" rozzářila se jako polední sluníčko.
"A má plusy, které mě skutečně berou," pokračovala Jana ve vyprávění o svém panu Božském. "Je neuvěřitelně čistotnej a neběhá mi za jinýma. Vlastně furt jen leží doma na gauči a těší se, až přijdu z práce domů!" usmívala se Jana od ucha k uchu. "Hele a mě začalo bavit i vaření, pamatuješ, jaký jsem byla lempl a neuměla jsem si uvařit ani čaj? Tak teď mu vyvařuju každý den. A s láskou! A to si představ, že na něj mám i papíry!" dodala patřičně hrdě, tak jak to uměla jen ona.
"No, nekecej!", vykřikla jsem, protože tohle by nečekal skutečně nikdo. Ona se snad vdala?
"No to víš, jen tak nějakýho, bych nechtěla, znáš mě. Musí mít úroveň! A tenhle jí skutečně má! Je to čistokrevnej pitbul, Cosmas von der Taubenbrücke!" hrdě dodala a celá zeměkoule se opět otočila jen a jen kolem ní.

No jo, že mě to hned nenapadlo!
Copak Jana by se obětovala jen tak nějakýmu, obyčejnýmu a ještě k tomu bez papírů?! Smějící se




.
 
 

Reklama