V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto,protože v nich každý vidí to, co chce!

Literární vzpomínky

Nevěra?

18. února 2019 v 8:00 | Sugr

Času bohužel čím dál tím míň, Múza nikde a tak si dovolím uveřejnit pro Vás, kteří mě rádi čtete, něco z mých "Literárních vzpomínek".
Článek je sice 8 let stár, ale myslím, že na aktuálnosti dnešní životní reality, nic neubral.


NEVĚRA
(napsáno 3. 5. 2011)

Přijíždějící souprava metra pohltila davy lidí čekajících na nástupišti a vlak se rozjel do další stanice.
Naproti mě seděl krásný, mladý muž...

ON ve věku 35 let.
ONA malinko starší, skráně vlasů jí už prokvétaly stříbrné nitky.
On byl hubený, skoro dvoumetrový, ona byla malinká, subtilní.
On seděl a ona stála u něj z boku a hladila ho po hustých dlouhých vlasech.
Co chvíli přitiskla jeho hlavu na svá prsa a hladila ho po uchu, tváři, krku, prostě bylo vidět, jak si ho hýčká. Vypadali jako spokojená dvojice i když bylo divné, že on seděl a ona stála, přestože možnost k sezení tu byla a nejedna.

ON
"Tak jak dlouho jsem nebyl v Praze?"
ONA
"Dlouho…, moc dlouho…, týden."
ON
"Fakt? No už se mi po tobě stýskalo. Představ si, že jsem dneska ani nemusel k Šimonovi v noci vstávat. Vzbudil se v 4hodiny, tak jsem ho jenom přebalil, dostal najíst a já jsem spal dál. Je to šikula. Je po mně!"
ONA
"Hm…" (hladila mu ušní lalůček)
ON
"To je příjemný…", slastně přivíral oči. " …no a budu mu už muset koupit nějakou fajn deku, bude mít 2 měsíce a to už ho dáme na zem a bude se určitě snažit převalovat či nějak hýbat né?"
ONA
"Hm…" (projela mu kštici kudrnatých vlasů)
ON
"No a představ si, že má 7 kg - to je teda pořízek, po mě tedy v tomhle není."
Oba se zasmáli.
ONA
"Hm…, to můj synovec měl ve 2 letech 11 kilo."
ON
"Fakt? No neboj, já to z něj vyhoním tu tloušťku, až bude větší, bude hodně sportovat, na to dohlídnu."

Pohladila ho po tváři a dala mu pusu.

ON
"Pojedeme se zítra podívat na ty motorky?"
ONA
"Hm…, jo, až se ráno vyspíme a odpočineme, tak jo."
Při té vidině se na sebe nádherně usmáli. Vděčně se na ní podíval, ona se na něj přitiskla a on jí vjel rukou pod její plandající mikinu. Nebránila se. Držela.Položil jí hlavu na břicho a řekl.
ON
"Už se začíná hýbat, jednou na To budeš hrdá a jak! Ostatní ti mohou jen závidět!"
Ona se opět sklonila k jeho rtům a něžně je políbila.






.

Podzimní

1. října 2018 v 13:15 | Sugr

PODZIMNÍ
(napsáno 6. října 2013)

Zvu tě k sobě do pelíšku
budu ti číst krásnou knížku,
knížku plnou pohádek,
odkud není cesty nazpátek.

Zvu tě k sobě do pelíšku,
budu ti číst Života knížku,
stránky dopředu obracet,
proč pořád chceš se vracet zpět?

Zveš mě k sobě do pelíšku,
usmíváš se,
odkládáš knížku,
než ukryje nás černá zem,
pojď má milá ke mně,
ať si spolu ještě užijem.



PS: Reklama, kterou umístili admini přímo do textů našich článků, mou básničku celou rozhodila. Narušuje nejen formátování článků, ale i snahu autora, aby bylo vše na jeho blogu jak má být! Zamračený




.


.

S láskou

21. května 2016 v 8:30 | Sugr

S LÁSKOU
(napsáno 16. září 2013)

Jednou týdně
se s tebou potěším,
jednou týdně
si pořádně zahřeším.

S láskou
tě moje malá pohladím,
pak pevně sevřu,
žádný štráfy s tím.

Když uchopím tě,
slastně roztáváš,
s mým lačným tělem
si nebezpečně pohráváš.

Pak v ústech
dokážu si tě vychutnat,
jen ty víš,
co chlap má tak neskutečně rád.

S láskou
tě moje malá pohladím,
v ruce tě sevřu
a pak láskou sním.

Jsi moje věčné přání,
má touha i má obživa,
jsi moje jediná
do zlatova vypečená... kobliha!



.

Droga

28. března 2016 v 16:02 | Sugr
DROGA
(napsáno 20.1.2014)

Chci se ti dostat do těla,
neříkej, že tys mě nechtěla?

Vzbudit tvé hříšné rozkoše,
schvátit tě do své náruče.

Tancovat v rauši s Luciferem,
ten teda válí s tvojím tělem!

Být přítel, manžel i milenec,
věčný spánek dát ti nakonec!

Chci kolovat tvoji žilou,
obcovat divoce s vdovou bílou.

Vzbudit tvé hříšné myšlenky,
sladký spánek dát ti navěky!


PS: MOJE droga, Panova flétna, které jsem propadla zcela, miluji ji a stala jsem se na ní zcela závislou. Mrkající









.

Gurmán

21. února 2016 v 17:35 | Sugr

GURMÁN
(napsáno 17.února 2014)

Líbám tvou pusu medovou,
když polívku vaříš houbovou.

Líbám tvé něžné prstíky,
když umně zadělávaj knedlíky.

Líbám tvá růžová ouška,
když bůčku zlátne kožka.

Líbám něžně tvůj krk bílý,
když sypeš kmín do zelí.

Líbám tě od hlavy k patě,
tak už nandej..., a vrchovatě!


.

Bílé nebo červené?

6. října 2015 v 7:55 | Sugr

BÍLÉ NEBO ČERVENÉ?
(napsáno 6. května 2012)

Ozvala se mi kamarádka z dětství.
Neviděly jsme se už hezkou řádku let a prý teď bydlí v Praze.
V mezidobí se stačila vdát a rozvést.
Bohužel manželství zůstalo bezdětné.
Teď už prý chce být sama.
"Jo, jsem sobec, já vím, ale radši sobec, než mít chlapa furt za prdelí!" hrdě omlouvala svůj dobrovolně zvolený celibát.
Prý jí to vyhovuje a navíc je děsně In!
"Jsem Old Single!", smála se do telefonu.
"Přijď, něco dobrého uvařím, pokecáme, zavzpomínáme!", zvala mě.
"Upeču kuřátko s bramborem, to si šmáknem, jo, a máš ráda víno?"
"Mám", přitakala jsem.
"A mám koupit bílé nebo červené"? zeptala se na konci našeho rozhovoru.
"No kup bílé, ale nějaké dobré, dražší a dej ho vychladit do ledničky!" těšila jsem se, nejen na její vyprávění, ale i na kulinářské hody s třešničkou na dortu v podobě výborného bílého vína.

Byt jsem si prohlížela se zatajeným dechem.
Jakoby vystřižený z poslední nabídky nejprestižnějších designerů nábytku.
Obdivně, leč stěží jsem se vydrapala na vysokou křiklavě zelenou barovou stoličku, která byla součástí oranžové desky na kterou kamarádka servírovala oběd.
Po obědě dala dva talíře a dvě skleničky od malé Matonky do myčky a šly jsme pokračovat v povídání do obýváku.
Po chvilce se zvedla, že jde pro to víno.
Jupííí, těšila jsem se na svlažení hrdla.
Z toho našeho povídání jsem měla už v krku vyschlo jako na poušti.

Přišla z kuchyně a položila ho přede mě na stůl.
Bílé, to lepší a pořádně vychlazené.
Hroznové víno!
Byla ho pořádná kupa.
Hleděla jsem na tu hromadu a mlčela.
Sedla si a rozpačitě se mě zeptala: "Chtěla jsi přece bílé víno? Chtěla jsi, aby bylo vychlazené a to lepší, to dražší, ne?"
Podívala jsem se na ní a nesměle jsem se zeptala: "A nemáš aspoň pivo?"



Hlaď mě

8. června 2015 v 8:07 | Sugr

HLAĎ MĚ
(napsáno 23.9. 2013)

Lásko chci tě hladit,
naše těla sladit,
pohladit tě touhou,
svojí rukou dlouhou.

Když mě milý hladíš
vášní těla sladíš,
pod tvou rukou dlouhou,
já umírám touhou.

Když pohladíš mě oběma,
běžím závod s koněma.
zas podlehnu tvé touze,
lásko...,
hlaď mě dlouze!


.

Intimní realita

25. května 2015 v 8:04 | Sugr

INTIMNÍ REALITA
(napsáno 29. 1. 2013)

Na dálku tě hladím
v blízkosti tě svádím,
hříšná se zdám být,
když chci tě políbit.

Na blízko mě svádíš
na dálku jen hladíš,
když pak spolu jsme
i věčnost ustane!

Na dálku mě hladíš,
v blízkosti pak svádíš,
hříšný se zdáš být
a chceš mě políbit.

Na blízko tě svádím,
na blízko pak hladím,
a když spolu jsme
i věčnost ustane!


.

Panna

11. května 2015 v 8:03 | Sugr

PANNA
(napsáno 2. 1. 2014)

Uprostřed růžového keře,
do zámku vedou dveře,
za nimi spí Růženka,
sto let zakletá pan(n)enka.

Princové už jí nechtějí,
s roštěnkou radši se prý pomějí,
nač tupit meče,
sekat keře,
když k single-girls
navždy otevřené mají dveře.

Růžový keř uvězněn zůstane,
spící Růža už nikdy nevstane,
navždy zůstane pannou bez polibku,
Pohádkáři…,
neudělali jsme někde chybku?


.

Je mi to jedno!

13. dubna 2015 v 8:01 | Sugr

JE MI TO JEDNO!
(manžel flegmatik)
(napsáno 26.9.2012)

Je mi to jedno,
že musím ráno vstávat,
je mi to jedno,
že zapomínáš mi mávat,
je mi to jedno,
že dobíhám tramvaje,
je mi to jedno
že nervy jdou do háje,
je mi to jedno,
že v práci nic nestíhám,
je mi to jedno,
že ve frontě předbíhám,
je mi to jedno,
že nevím, co obědvám,
je mi to jedno,
co vlastně na talíři mám,
je mi to jedno,
co žena mi k večeři uvaří,
je mi to jedno,
že neslyším, co hovoří,
je mi to jedno,
že milenka se zlobí,
je mi to jedno
že už mi málokdy sto.í.
je mi to jedno
že život takhle žiju,
je mi to jedno,
že vodku právě piju,
je mi to jedno
že jsem chladný cynik,
je mi to jedno,
že nejsem žádný lyrik,
je mi to jedno,
že žena něco říká,
je mi to jedno,
to osel někde hýká?
Je mi to jedno,
že slzy večer roní,
je mi to jedno,
co je mi vlastně po ní,
je mi to jedno,
kdo si co o mě myslí,
je mi jedno,
že na podzim padá listí,
je mi to jedno
že zubatá už klepe na dveře,
je mi to jedno,
že žena má jí ráda otevře,
je mi to jedno,
že budu v černém hrobě,
je mi to jedno,
že to říkám právě tobě.
je mi to jedno,
že nebude nikdo plakat,
je mi to jedno,
že můj vnuk nechce kakat.
Všechno je mi jedno
moje ženo milá!
Co říkáš?
Že sis vzala poklad?
No konečně jsi to pochopila!



.

Múza

23. března 2015 v 8:03 | Sugr

MÚZA
(napsáno 1.3.2012)

Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila!

Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát.
Většinou mě totiž napadají slovíčka k článkům, nebo básničkám v MHD.
Nejinak tomu bylo i včera v šest hodin ráno.
Tramvaj, pak autobus, který vyjíždí z konečné.
Sednu si na volné sedadlo a pohroužím se do myšlenek.
No jo březen je tu, dlouho očekávané jaro, pár řádek by se šiklo!
Jenže..., moje Múza někde zaspala!?


Naproti mně seděly dvě starší slečny, tak kolem třicítky.
Obě krátce střižené, jedna půlku hlavy skoro do hola, obarvenou na zeleno, druhá totéž ale do barvy oranž.

Aha..., jaro, veselé barvy, pryč se zimní šedou myší barvou! - hledám inspiraci k psaní...

Na teploměru bylo po ránu kolem pěti stupňů, slečny to pojaly též už jarně, obě měly na sobě džíny a mikiny.
Nic víc.
Jo vlastně ještě něco, na nohou sandály.

Hm..., jaro, přináší oteplení, pryč s pěti navlečenými vrstvami oblečení... Vyloupněme svou krásu z té nevzhledné zimní kukly... Múzo kde jsi...?

Barva mikin jim sice s křiklavými barvami na hlavě neladila, ale o to byly veselejší a nepřehlédnutelnější.
Jen ty džíny, jakoby byly o pár (možná víc než pár) čísel menších.
Hmota zvící netučný tvaroh se jim valila z obou stran pasu až do rozměrů Mischelinky od bagru.

S příchodem jara by jsme se měly nejen my ženy zamyslet nad svou postavou...

Dívky koukaly z okna, žvýkaly a mlčely.
Najednou se jedna ze slečen podívala na druhou a řekla:
"Ty vole, mě dneska bolí kurva to koleno, asi bude změna počasí!"
Druhá dívenka přehodila žvýkačku z jedné strany úst na druhou a odpověděla: "Se poser vole, mě bolí celá budka!"

Jéje..., já málem zapomněla na ptáčky, na malé zpěváčky, kteří se budou vracet z teplých krajin!

A pak že Múza zaspala! Usmívající se


.

Nejlepší pták

9. března 2015 v 8:07 | Sugr

NEJLEPŠÍ PTÁK
(napsáno 8.9.2013)


Dialog v závodní jídelně. Účastny jsme ho já a jedna z mých kolegyň v práci. K nám ke stolu si náhodně přisedli dva mladí lékaři.

Ona:
"Stejně mám toho nejlepšího ptáka na světě, takovýho nikdo nemá!"
Já:
"Hm."
Ona:
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že ho mám!"
Já:
"Já vím."
Ona:
"Představ si, přijdu domů z práce, sednu si a hned ho mám v klíně! A jak tam krásně hřeje!"
Já:
"Jó?"
Ona:
"No jo, a když ho hladím, řeknu ti..., je takovej tuhej, akorát se mi vejde do ruky!"
Já:
Tiše polknu.
Ona:
"A co si myslíš, ani v koupelně mě nenechá chvilku samotnou! Hned tam na mě vlítne!"
Já:
"Jé!"
Ona:
"Večer je taky úžasnej, jakmile si lehnu do postele, hned si ke mě vleze!"
Já:
"Fakt?"
Ona:
"Jo, hoví si mezi mýma prsama klidně i hodinu!"
Já:
Mlčím.
Ona:
"No jo, někdy z toho až usne a to se pak ani nehnu. To víš, aby byl taky spokojenej!"
Já:
"Téda!"
Ona:
"Jo kdo neměl ptáka, nikdy nepochopí, jaká je s ním radost!"
Já:
"Já vím, taky jsem ho měla, ale nebyl tak velkej jako ten tvůj, měla jsem malýho!"
Ona:
"Víš, já jsem teď tak šťastná! Takovou radost jsem nikdy neměla ani z chlapa!"
Já:
"Tak to ti věřím!"

Zvedáme se a s pozdravem "nashle" odcházíme od našich spolusedích. Mladí lékaři jsou celí rozesmátí a vesele na sebe mrkají.

Ona:
"Hele, co na nás tak divně koukali? Nemám někde kus jídla?"
Já:
"Ne, nemáš! Ale třeba je zaujal ten tvůj pták!"
Ona:
"Myslíš? No bodejť, závidí!"


Musela jsem uznat, že má pravdu! Tak šikovného ptáka, senegalského papouška, jí musí závidět skutečně každý! Usmívající se


.

Otrok

16. února 2015 v 8:01 | Sugr

OTROK
(napsáno 25.2.2013)

Jsem otrokem tvým,
otrokem tvé vášně,
nemůžu jinak,
když líbáš mě
tak krásně!

Když líbáš
má ústa hladová
chvěješ se lásko,
teď otroci vášně
budeme dva!

V tom otroctví
chci s tebou být,
něhou a polibky
navždy se nechat
zotročit!

Jsem otrokem tvým,
otrokem tvé vášně,
líbáš jak Bůh
a miluješ...,
fakt
krásně!



.

Lízající holčičky

2. února 2015 v 8:07 | Sugr

LÍZAJÍCÍ HOLČIČKY
(napsáno 1.10.2012)

Jedu v autobuse z práce domů.
Sedím na tak zvané "čtyřce" a pozoruji z okénka cvrkot venku.
Už ani tak nevnímám vyřvávající lidi do mobilů, nevnímám hlasité povídání okolo sedících, je pátek a po celotýdenní šichtě jsem vždy úplně grogy.
Vedle přes uličku se usadila maminka a dvě holčičky.
Zřejmě to byly dvojčata, i když si moc podobné nebyly.
Byly totiž oblečené úplně stejně.
Celé celičké v růžovém i botičky a deštníčky s dlouhou růžovou špicí na konci.
Venku zrovna pršelo.

Když se usadily, jedna z nich začala té druhé šermovat deštníčkem před očima a strefovat se jí špicí deštníku do klína. Vykřikovala a smála se u toho tak, že přeřvala i ty mobilové křiklouny.
Maminka holčiček seděla vedle nich a s úsměvem se rozhlížela po lidech.
Nebyla sice celá v růžovém, ale byla taky zvláštní.
Měla zajímavě nazdobený obličej.
Stříbrný kroužek v obočí, v přepážce u nosu dokonce dva, ve rtu, nad rtem a na uchu.
Tam jich bylo hned několik ve dvou řadách.
Zajímavé, daly by se na ně hezky navěsit vánoční ozdoby, napadlo mě a hned jsem si vzpomněla, že musím koupit vánoční háčky na stromeček!

Maminka (tiše a klidně):
"Nikolko, nešermuj tím deštníkem, ublížíš Denisce!"
Nic.
Nikolka šermovala ještě víc.
Dloubala svou sestřičku deštníkem s takovou vervou, že ta ječela, jako kdyby jí na nože braly.

Maminka (tiše a s úsměvem):
"Nikolko, nech Denisku, to se nedělá!"
Nic.
Nikolka to dělala ještě víc a smála se na plné pecky, Deniska vřískala, až uši zaléhaly.

Z ničeho nic změnila Nikolka taktiku.
Vyplázla jazyk a začala olizovat skleněné okno autobusu.
Mezi lízy se tomu opět hlasitě smála a vřískala.

Maminka (usmívající se, tiše):
"Nikolko, neolizuj to sklo, to se nedělá!"
Nic.
Nikolka olizovala sklo s takovou vervou, že její sliny začaly téct po okně dolů na podlahu autobusu.

Konečně se k jejím lumpačinám přidala i její sestra - Deniska.
Aby dosáhla výše než Nikolka, stoupla si a olizovala okenní sklo tam, kam Nikolka nedosáhla.
To ale byla sesterská pomoc!
Obě u toho výskaly takovou radostí, že to nelze ani popsat!

Úžasný pohled!
Dvě malá stojící děvčátka, úporně olizující skleněné okno autobusu!

Maminka (tiše a klidně):
"Denisko, to se dělá? Opičit se po Nikolce?"
Nic.
Holčičky se snažily, seč mohly.
Když už měly olízané okno tam, kam dosáhly, sedly si.
Nikolka se sklonila a… začala olizovat umělohmotné držátko u sedačky.

Zvedl se mi žaludek.
Tahle moje cesta domů měla přece jen příjemné zakončení.
Nezapomněla jsem totiž koupit ty háčky na vánoční ozdoby! Usmívající se



.

Dvě lžičky

8. prosince 2014 v 8:02 | Sugr

DVĚ LŽIČKY
(napsáno 18.11.2013)

Jako dvě lžičky
složené v sobě,
tulíš se ke mně,
já tulím se v tobě.

Ty za mnou,
já před tebou,
tak jak to dvě lžičky
jen spolu dovedou.

Jako dvě lžičky
jsme do sebe vloženi,
po hříchu krásném
jen pro sebe stvořeni.

Ty za mnou
já stulená před tebou,
tak jak to v objetí,
jen dvě lžičky dovedou.



.

Holčička

18. listopadu 2014 v 8:00 | Sugr

HOLČIČKA
(napsáno 18.11.2013)


Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede.
Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí vedle mě.
Holčička se zjevně nudí a neví roupama coby.
Nechce nabízený banán, nechce pít, nechce pusu od mámy ani pusu od plyšového medvěda.
"Čůrat!" zavelí.
"To vydržíš, přece nepůjdeš čůrat tady na ulici! Vždyť jsi byla před chvílí!" odvětí tiše maminka.
"Čůrat!, čůrat!, čůrat!" nedá pokoj malá.
Maminka nic.
Holčička si začne prozpěvovat: "Čůrat, čůůůrat, čččůůůůrat, čůrrrat!"
Z prozpěvování záhy přejde do řvaní svého chtivého slovesa.
Maminka nic. Usmívá se a snaží se jí dát pusu a pohladit ji po vláskách.
Holčička nechce!
Pár jedinců čekajících na autobus uteklo, pár jich poodešlo hodně daleko a zbytek méně slyšících obrací oči v sloup.
Ti co věří, obrací oči ještě výš!
Konečně přijíždí autobus.

S čůrající písničkou a ječící malou interpretkou nastupujeme.
Holčička se samozřejmě hrne na jediné uvolněné místo.
Maminka si stoupne k ní.
"Čůrat, čůrat, čůrat!" mami, ale já už to nevydržím!"
"Teď se nedá nic dělat, jsme přece v autobuse! Musíš!" dovolí si odporovat maminka.
Dcerka se podívá po přeplněném autobuse, po všech lidech, zamračí se, že nedosáhla svého a zakřičí z plných hrdel: "Kakat!"

Naštěstí vystupuju!


.

Nápad

20. října 2014 v 8:30 | Sugr

NÁPAD
(napsáno 13.9.2010)

Bylo půl šesté ráno, jela jsem MHD do práce a naproti mě seděl sympatický muž, který četl Harry Poterra...

To ráno
mě napadla taková kravina,
což schoulit
se mu něžně do klína,
schoulit se
a tichounce příst,
nač tak rychle
obracet v knize života
list!

Seděl zadumaně
a čet Harry Pottera,
náhle se na mě zadíval
a já…,
já jen tiše polkla.
Jeho oči
do mých se upřeně dívaly,
a přitom něžně, něžně říkaly...

"Pojď se mi schoulit do klína,
pojď prosím,
ať není to jen kravina,
ať ten list co nechci obracet,
ať se nikdy,
nikdy neobrátí
zpět!"



.

Žhavá noc

29. září 2014 v 17:30 | Sugr

Založila jsem na blogu rubriku "Literární vzpomínky".
Je na vaše přání, na přání těch, kteří mi píšete, že byste si rádi připomněli má dřívější literární dílka z blogu, který už neexistuje.
Ráda se s vámi vrátím v čase o pár let zpět.
Vratka v reálném životě nemožná, tady na mém blogu, žádný problém! Usmívající se
Ta dnešní vzpomínka je na loňský horký červen.
Ostatně v těchto dnech krásného babího léta, je "téměř" aktuální!


Žhavá noc
(napsáno 24.6.2013)

On:
Lásko spíš?
Ona:
Ne, copak to jde?
On:
Nechtěla by jsi...?
Ona:
Nechtěla!
On:
Hm..., hele a co kdybys...
Ona:
Si hroznej, dej pokoj!
On:
No já jen, že bych si dal, neříkej, že ty ne?
Ona:
V takovém vedru? Já teda ne!
On:
To já bych měl fakt chuť!
Ona:
Vy chlapi jste všichni stejní, myslíte jen na jedno!
On:
Víš jak by nás to vzpružilo?
Ona:
Prosím tě…, a vůbec, dej už pokoj a spi!
On:
No tak, lásko, udělej to pro mě!
Ona:
Nech toho!
On:
Prosím…, miláčku!
Ona:
Ty jsi teda otrava, co s tebou, stejně bys nedal do rána pokoj!
On:
Já to věděl, že jsi ta nejlepší ženská na světě. Tak už konečně dojdi do lednice pro tu vychlazenou dvanáctku a vezmi si taky skleničku pro sebe! Neříkej, že na ní nemáš celou tu dobu taky tak strašnou chuť?! Smějící se



.
 
 

Reklama