V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Červen 2017

Umřela mi Anča!

19. června 2017 v 7:30 | Sugr |  Napsal sám život

UMŘELA MI ANČA!

Ráno, všední pracovní den, 8.00 hod.
Každé dva roky je naší povinností být znovu proškolen v Kardiopulmonální resuscitaci.
Torza ležících mladých mužů už na nás čekají ve školící místnosti včetně školitelky.
Znova nám zopakovala to, co víme, zhlédli jsme krátké instruktážní video a šli zachraňovat.
Námi prováděná srdeční masáž byla monitorována počítačem a promítána ostatním přítomným na plátno.
Jako první na řadě poskytovala masáž srdce vedle mě sedící kolegyně, zvící postavy zápasníka Sumó.
Čekaly jí, jako i nás ostatní, dvě minuty masáže srdce v rytmu písničky Rolničky, rolničky.
Po pár vteřinách její resuscitace se torzu obrátila samovolně hlava dvakrát kolem dokola krku a hrozilo, že vezme za své nejen torzo, ale i zdravotnické lehátko, na kterém půl tělo leželo.
"Uberte, nebo ho zabijete!" vykřikla školitelka.
Po sošné Sumó, jsem přišla na řadu já.
Byl pátek 13., měsíc v úplňku, blížící se déšť jsem meteosenzitivně cítila v každé pídi svého těla, spěch a stres v práci už od půl sedmé, starosti v rodině, ženské dny a probdělá noc, udělaly to ráno své.
"Vezměte si schůdky, ať jste výš a dáte do toho větší sílu! Tady máme raněné na lehátku a ne na zemi jako v reálném životě! Pořádně se do těch rukou opřete! Vystrčte na ty, co sedí za vámi zadeček, ať ho vidí!" zněly rázné příkazy školitelky.
Snažila jsem se plnit všechny, až na ten poslední.
"Asi budu potřebovat za chvilku první moc já!" špitla jsem, neb jsem cítila, že moje subtilní postava mele z posledního, tedy spíš, že už nemá mlít z čeho.
Dva moji kolegové povstali ze židle.
Prý pro případ "co kdyby..."
Školitelka neslevila.
"Ještě máte půl minuty! Vydržte! Musíte!" přikázala.
Vydržela jsem.
Jsem zvyklá poslouchat.
Musím.
Nic jiného mi nezbývá.
"Hm…" pravila po uplynutí stanovených dvou minut masáže, "váš pacient umřel!"
Vyhrkly mi do očí slzy.
"Takže jsem školením neprošla", zeptala jsem se.
"V reálu je samozřejmě všechno zcela jiné, vaše výsledky byly v minulých letech vždy víc než nadprůměrné, nic si z toho nedělejte, zřejmě je to jen dnešní momentální ranní indispozice." zazněl její verdikt.
"Nebuďte z toho smutná, paní kolegyně, když byste nestačila v srdeční masáži, tak znovu obnovte dýchání z úst do úst!" usmál se na mě jeden z mladých kolegů.
"Nechcete si to hned vyzkoušet, dělal bych torzo?" šibalsky se na mě usmál a já se rozesmála na celé kolo.
Ti Muži, ti umí potěšit!
Jeho slova mi dodala tolik sil, že bych Anču (torzo muže) v ten moment k životu určitě znovu přivedla! Usmívající se






.

Chvění

5. června 2017 v 7:30 | Sugr |  Básničky

CHVĚNÍ

Pohlaď mě důvěrně,
pohlaď mě nadměrně,
ruka co hladila vlasy,
kde skončí s hlazením, asi?

Pohlaď mě vášnivě,
pohlaď mě dychtivě,
ruka co hladila bříško,
kde skončí s hlazením, víš to?

Hladíš mě zevně, hladíš mě ve mně,
chvěje se země, v básni i ve mně.



.