V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Duben 2017

Dotyk těla

21. dubna 2017 v 9:00 | Sugr |  Básničky
DOTYK TĚLA

Dotyk těla,
slůvka smělá,
žízeň po mazlení,
vášně hladovění.

Pohlazení chtíčem,
rozkoše je klíčem,
líbání závratné,
dotyky úchvatné.

Slastí se chvějící,
toužebně vonící,
dobytí vrcholu,
bez dechu, pospolu.



.

Ty vole!

1. dubna 2017 v 8:45 | Sugr |  Napsal sám život
TY VOLE!

Seděla jsem v MHD a jela z práce domů.
Na poslední chvíli dobíhala trojice mladých lidí.
Dva mladíci a jedna slečna.
Stihli to.
Metro se rozjelo a jeho podzemní hlukot zanikl v hlasitých mobilních hovorech.
Ano, oni nám totiž v Praze už i v podzemí umožnili telefonovat.
To je radosti.
Zvláště pro ty, kteří ty řvouny musejí poslouchat.
Všimla jsem si však v poslední době v metru dalšího nového módního trendu.
Kdo nejí - není in!
Odér linoucí se z horkých trojúhelníčků pizz, hamburgerů, teplých ciabatt, baget, či kuřecích obalovaných kousků, občas protne odér z čerstvě rozpečeného koláče, buchty či briošky.
Tu a tam se objeví subtilní dívenka chroupající ze sáčku mrkvičku, jablíčko či brokolici.
Vedle mě sedící mladík si rozložil na kolena kapesník a balíček zatavených svlékacích párků.
Jeden svlékl a chvíli na něj hleděl.
Asi mu dával čas.
Po chvilce meditace vysvlékl i zbývající tři.
Vytáhl z baťohu hořčici a pět rohlíků.
Jeho klín byl pln.
K dokonalé svačině/večeři, chybělo už jen pivo.
Nebylo.
Zřejmě abstinent.
Než stačil vagon dojet do další zastávky, jeho klín zel prázdnotou.
Jediní kdo nejedli, ba ani neřvali do mobilu byli ti tři mladí lidé, kteří metro dobíhali.
Pozorněji jsem se na ně zadívala.
Přišli mi jak vystřižení z módního časopisu.
Krásní ve tvářích, krásně oblečení.
Radost pohledět!
Stáli blízko vedle sebe, každý v ruce mobil a v uších sluchátka.
Občas se na sebe usmáli.
Nic víc.
Tišší a nehltající.
Zcela vybočovali z koloritu osazenstva jedoucího metra.
Najednou dívka odtrhla oči od mobilu a... hlasitě si říhla!
Tak hlasitě, že by jí její projev právem záviděl i ten největší tur na světě.
V ten moment přestali nejen všichni telefonovat, ale i jíst.
Nebesky modré oči, dotvořené k naprosté dokonalosti dlouhou černou linkou se upřely na ty dva mladíky a éterická, něžná nymfa pravila:
"Ty vole, já se málem poblila!"
Volové souhlasně pokývali krásnými hlavami.
Právě jsme přijížděli do další zastávky.
Sytí vystoupili, hladoví se zásobami jídla v rukou, nastoupili.
Metro se rozjelo a jeho podzemní hlukot zanikl v hlasitých mobilních hovorech.



.