V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Realita života

1. listopadu 2016 v 9:30 | Sugr |  Napsal sám život
REALITA ŽIVOTA

Obyčejné, všední, časné pracovní ráno.
Pražské metro.
Masy lidí.
Spěchají.
Běží po jezdících schodech.
Vrážejí jeden do druhého.
Rychle v běhu shltnou svou snídani v podobě obložené housky, kterou zakoupili v právě otevřené pekárně.
Prázdné igelitové sáčky se zbytky vajíček a použité ubrousky poletují v silném průvanu metrem, jako zběsilí motýlci na větrné louce.

Mezi davem "řítících" se lidských mas se najednou objevil někdo kdo nespěchal.
Nemohl spěchat.
Subtilní, starý, šedovlasý pán s černými brýlemi a bílou holí.
Lidé, jakoby ho neviděli. (zvláštní paradox)
Bezostyšně do něj vráželi, nikdo se nezastavil, nikdo mu pomohl.
Neměli čas!

Přišla jsem k němu a nabídla mu své rámě.
"Pojďte, já vám pomůžu. Kam jedete takhle brzo ráno?" zeptala jsem se ho.
"Máme sraz nevidomých v Hradci, mladá paní" odpověděl a vděčně se chytil mé paže.
"Děkuji vám moc za pomoc, jste moc hodná, to se mi tak často nestává!" dodal s úsměvem.

Absolvovali jsme bezpečně dvoje jezdící schody a zastavili se dole na nástupišti metra.

"Proč jedete na takovou dalekou cestu sám?
Copak nemáte někoho, rodinu, kdo by vás doprovodil?" zeptala jsem se.
"Víte, manželka mi zemřela loni v březnu, a dcera a syn nemají čas.
Podnikají a nemají čas ani na sebe, natož na starého tátu!
Víte, samota je zlá, moc zlá! Příští rok mi bude 90.
Ale…, jsem na světě rád!"

Poslouchala jsem jeho příjemný a klidný hlas.
Jak může být ten stařeček šťastný?
Jak může být na světě rád, když přišel o to nejdůležitější v životě?
Jak může být rád, když si v té hrozné samotě zbyl sám?

Obdivně jsem si ho prohlížela.
Štíhlý, velmi čistý a upravený, vkusně a hezky oblečen.
Hladce oholená tvář a příjemná vůně pánské vody po holení.
Ani jeho druhé zuby neměly při jeho téměř trvalém úsměvu žádnou chybu.
Vyzařoval z něj neuvěřitelný klid a pohoda.

Jeho věk mi připadal jak Fata Morgána.
Nejen vzhled, ale i vitalitu by mu mohl leckterý 50letý vidoucí děda vskutku závidět!

"Víte, já nemám s kým celé dny promluvit a to, že jste mi věnovala svůj čas a promluvila se mnou, si budu nejen dnes stále připomínat dokola.
Máte velmi příjemný hlas, musíte být moc dobrý člověk.
Jsem strašně rád, že jsem vás potkal.
Moc vám děkuji, mladá paní!" dodal slova díků ten nevidomý starý pán.

To dnešní ráno jsem nebrala jako pomoc, ale jako samozřejmost.

Nevidomý dědeček mi na rozloučenou stiskl ruku.
"Váš dnešní dobrý skutek se vám brzo vrátí!" vyřkl kouzelnou formulku a zmizel ve dveřích metra.
Přijelo metro v mém směru a masa v běhu snídajících lidí mě vcucla do narvaného vagonu.
Obyčejné pracovní ráno.
Stres, spěch, řítící se lidé.
Realita dnešního života.

S loktem spolucestujícího v mém boku, a dechem z vajíčkové pomazánky, kterou hltal vedle mě stojící pán, jsem se blížila k cíli mé cesty.




.
 


Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 9:38 | Reagovat

Něco podobného jsem zažila v létě když jsem jela na chatu s jednou starou, velmi nemocnou ale neskutečně vitální dámou. Taky jsem jí pomohla jak to v ten okamžik jen šlo a taky s ní ztrávila hodně zajímavou cestu....

2 Hanka Hanka | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 9:41 | Reagovat

To je moc krásné dojemné vyprávění, Sugr.
Dovedu si představit, jak byl starý pán šťastný a vděčný za tvoje chování
a stejně tak si dovedu představit, jak hezký pocit jsi měla ty.
Lidská lhostejnost a bezohlednost je šílená, je moc dobře, že se najdou lidé, kteří z té drsné reality vybočují.
Jsi opravdu dobrý člověk! ♥ :-)

3 plasil-jan plasil-jan | Web | 1. listopadu 2016 v 10:03 | Reagovat

to je život...

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 11:43 | Reagovat

Krásný článek- dobře ses zachovala, myslím, že slušný člověk považuje za samozřejmost, že pomůže, byť i jen dobrým slovem, svou přítomností. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 12:40 | Reagovat

Takto starý, soběstačný upravený nevidomý cestovatel - zázrak dne! Věnovala jsi mu radost, děkuji za něj. A co pěkného se ti (mimo dobrý pocit) ještě ten den stalo? Určitě něco dobrého, dobrá vílo :-D

6 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 1. listopadu 2016 v 13:13 | Reagovat

To je krásné :) Připomnělo mi to hned článek mé oblíbené blogerky, jak si udělat krásné ráno, nebo alespoň jak by mělo vypadat.
http://www.terezainoslo.com/2016/11/jak-na-idealni-rano.html

Bohužel, také patřím mezi ty lidi kteří spěchají, ale pomoct starému muži bych též považovala za samozřejmost. :) Moc krásný článek!

7 Sugr Sugr | E-mail | 1. listopadu 2016 v 18:13 | Reagovat

[1]: Děkuji VendyW za tvůj komentář i zkušenost v metru. :-)

[2]: Hani dík za tvůj názor, překvapilo mě, že si ho ty davy nevšímali, že ho "neviděli". ???

[3]: Nebo-li "i takový je život!" Jene.

8 Sugr Sugr | E-mail | 1. listopadu 2016 v 18:15 | Reagovat

[4]: Slušný člověk? Nebyl žádný mezi těmi davy lidí v pražském metru? :-|

[5]: Určitě Kitty, ale víš, že já nepovím... :-D

[6]: Lidé spěchají a nevidí, snad jednou nebudou sami potřebovat pomoc. ???
K tvé oblíbené blogerce zajdu.

9 Akim Akim | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 18:37 | Reagovat

Krásné, dojemné. ;-)  :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. listopadu 2016 v 18:47 | Reagovat

Vajíčková pomazánka v metru je zhovadilost.

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. listopadu 2016 v 19:07 | Reagovat

Tohle hemžení v metru znám moc dobře a bohužel je to tak, jak píšeš. Každý se žene jenom za svým jako kůň s klapkama na očích. Určitě jsi starému pánovi zpříjemnila den, a to se počítá :-)
Ale pozor! Ŕíká se, že dobrý skutek musí být zákonitě potrestán, tak raději za šera nevycházej do Šéra (hovorově park u Hlavního nádraží, kdo by neznal) :-D  :D

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 19:23 | Reagovat

To mi pripnelo jak je meyro vlastnebodlidsyeny prostor...jenom k presunuti se odnekud nekam..

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 19:43 | Reagovat

[8]:Víš, také mne napadlo, že dnes se lidé někdy bojí přidat se. Co kdyby to byl převlečený zloděj. To, že šel sám, slepý bylo už tak dost divné, Slepci mívají někdy vodicí psy nebo společníka v takové tlačenici jako je v metru. Je ale pravda, že těch "opatrných" lidí přibývá a slouží k tomu mediální strašáky. Na menším městě to je přehlednější...

14 slunecnyden slunecnyden | Web | 1. listopadu 2016 v 20:28 | Reagovat

Moc hezký příběh.

15 bretislav bretislav | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 20:50 | Reagovat

Krásné, umím si živě představit!
Chystám se na knihu "Chvála pomalosti" od Carl Honoré (před časem jsem ji nadělil vánočně synovi a zmizela mi tehdy z obzoru nepřečtěná), teď zrovna mám v parádě od Edy Kriseové "Duši, tělo opatruj". Doporučuju.
Potěšilas mě!

16 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 20:57 | Reagovat

[12]: Jak je metro vlastne odlidsteny prostor....jenom na premisteni se odnekud nekam...

17 matka matka | 1. listopadu 2016 v 21:06 | Reagovat

Nepomohla bych tomu pánovi. Metrem jezdit neumím.

18 Miloš Miloš | Web | 1. listopadu 2016 v 22:11 | Reagovat

Přitisknout se k mladé paní, slepci se mají :)

19 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. listopadu 2016 v 1:19 | Reagovat

nádhera

20 beallara beallara | Web | 2. listopadu 2016 v 7:26 | Reagovat

Všude se žije hekticky, ale v pražském metru ještě rychleji než kde jinde, vždy mě to hemžení, ten spěch dostane.
S takovým příjemným zážitkem se dobře usíná, někteří lidé mají schopnost zastavit čas a zůstat o prsa před námi...

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 8:23 | Reagovat

Měl jsem možnost poznat, že naše metro je ještě příjemný a docela volný prostor vesnického typu. Abychom si ho uměli jako takového lépe vážit doporučuji malou exkurzi do tokijského metra v ranní nebo večerní špičce :-).

Moc milý příběh, příjemné a hřejivé zpomalení ve věčném shonu, na který se sice snažím dívat s nadhledem, ale to nic nemění na tom, že jsem také jeho součástí.

22 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 2. listopadu 2016 v 9:15 | Reagovat

To je krásnej příběh, ale mráz mi běhá po zádech, když čtu o té pražské realitě, taky jsem jí prožívala a dnes když jedu do Prahy, tak jen na otočku.

Jakmile sedím v busu směr domů, konečně ten stres ze mne spadne. :-)

23 Lenka Lenka | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 9:39 | Reagovat

Dobré ráno přeji moje netová kamarádko, příběh je nádherně dojemný, až jsi mě rozplakala :-) . Ano na ten spěch jednou zajdeme. Občas se najdou lidé s dobrým srdcem a úsměvem na tváři. Přeji Ti krásné dny s úsměvem.

24 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 12:06 | Reagovat

Pražské metro má od mého obyčejného, všedního, pracovního rána nesmírně daleko =)
Milá záležitost…

25 Kika Kika | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 15:08 | Reagovat

To je pěkné, mam z toho hrozne dobry pocit :) z toho, ze existuji lidé kteří si dokáži pomoct :)

26 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 17:57 | Reagovat

[9]: Dík Akime, ten dědeček byl rád, že si ho někdo všiml, v Praze chodí slepci do metra jen s bílou hůlkou, kterou si poté složí do klína, aby nezavazela. Psi, ani doprovod nemívají. Jsou poměrně dost soběstační, musí, ale jsou i rádi, když jim někdo pomůže a na ně promluví, jako tento sympatický děda! :-)

[10]: Vajíčková je ještě dobrá Pavle, horší je, když na mě dýchají česnekovou! :-(

[11]: Za šera, či tmy vycházím ráno kolem půl šesté z domova a za šera, či tmy docházím kolem páté domů. Takový je život pracujících žen. ;-)

27 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:02 | Reagovat

[12]: Jene pražské metro přepraví denně podle průzkumu z 11.12.2015
celkem 1 272 143 cestujících!
Přemístění od domova do práce je přímo Boží! :-)

[13]: Odpověděla jsem vlastně už v [26]:-viz (9) a nyní komentářem nad tímto.

[14]: Realita pražského života. :-)

28 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:04 | Reagovat

[15]: Když potěším chlapa, jsem z toho celá nesvá, díky Břetislave! :-)

[16]: Pravda! :-|

[17]: Znám takových lidí víc, zvláště ženy kolem 70 let už do metra nechodí, bojí se. Nedivím se jim.

29 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. listopadu 2016 v 18:04 | Reagovat

jak je

30 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:06 | Reagovat

[18]: Jo! A tento dědeček tak příjemně voněl na dálku, byl zkrátka šik! :D

[19]: Díky.

[20]: Ano Beallaro, pánovi se usínalo dobře, neb jsem se mu zdála velmi příjemná, já jsem usínala dobře s pocitem, že jsem mu pomohla a on byl za to rád. :-)

31 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:07 | Reagovat

[21]: Petře, hřejivé zpomalení, zastavení času na pár vteřin - BINGO - to je to, co jsem já i ten slepý v tu chvilku cítili. :-)

[22]: Hned bych jela někam autobusem pryč, navždy! ;-)

[23]: Dny s úsměvem by se mi moc hodily, díky za jejich přání, moje blogová kamarádko. :-)

32 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:09 | Reagovat

[24]: Přesně tak, "kdo nezažil, nemůže posuzovat", ženy, které jsou doma, nemusí pracovat, či už nemusí..., či nemusí do metra a jezdí svými vozy, neví o co přicházejí. :D

[25]: Takový dobrý pocit jsem měla i já Kiko, jsem ráda, že jsi stejná! :-)

33 Elis Elis | Web | 2. listopadu 2016 v 18:19 | Reagovat

Krásně napsané, dává mi to pocit, že na světě stále žijí dobří lidé a svět není úplně ztracený... :-)

34 Sugr Sugr | E-mail | 2. listopadu 2016 v 18:33 | Reagovat

[33]: Sice na to, že nejsem sobecká a lhostejná Elis celý život doplácím, ale..., taková jsem já. :-)

35 Eliss Eliss | Web | 2. listopadu 2016 v 18:57 | Reagovat

Muselo být moc příjemné si s nevidomým pánem povídat :-)

36 Karol Dee Karol Dee | Web | 2. listopadu 2016 v 19:23 | Reagovat

Přesně takové okamžiky dělají život ♥

37 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 3. listopadu 2016 v 7:33 | Reagovat

Dojemný a čtivě  napsaný příběh :-)

38 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 10:35 | Reagovat

Jak nemůžou mít děti čas na své rodiče, to nepochopím :-( je mi z toho smutno.

39 Sugr Sugr | E-mail | 3. listopadu 2016 v 19:27 | Reagovat

[35]: Ano, byl příjemný a byl rád, že jsem mu věnovala svých pár minut času. :-)

[36]: Ano, někomu ano, většině ne, spěchají, nevidí, bojí se pomoci...

[37]: To jsem ráda, že se ti příběh líbí a že jsi napsala, že je "čtivý", to mě potěšilo moc, díky. :-)

40 Sugr Sugr | E-mail | 3. listopadu 2016 v 19:29 | Reagovat

[38]: Některé děti nemají čas, protože podnikají a nemají čas ani na sebe, své rodiny, natož na staré rodiče, některé děti sami potrebují ve středním věku pomoc, takže pomáhat rodičům nemohou, no a při dnešním modním stylu být Single - nebude moct starým rodičům ani "kdo" pomáhat! :-D

41 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 19:37 | Reagovat

[40]: I já podnikám, ale na rodiče si čas udělám i na rodinu, jde o to chtít.

42 Sugr Sugr | E-mail | 3. listopadu 2016 v 19:40 | Reagovat

[41]: To je úžasný, že jsi taková, tento děda na takovou dceru štěstí nemá! Není sám, znám více starých lidí, kterým děti nemají čas pomoci. :-( Smutné, ale reálné.

43 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 19:42 | Reagovat

[42]: Někdy mi příjde, že to jsou jen výmluvy. Nemůžu si pomoct.

44 Sugr Sugr | E-mail | 3. listopadu 2016 v 19:46 | Reagovat

[43]: Možné to je.
Nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči.
Já jsem poznala staré děti ve věku 50let, které by péči a pomoc potřebovali sami, takže pomoci rodičům skutečně nemohli, ale také jsem poznala děti, které podnikali ve dne v noci, takže také nemohli pomáhat svým 60-70letým rodičům... Je to případ od případu, samozřejmě tvá pomoc, až ji rodiče budou potřebovat, je vítaná a jsi fajn dcera, že budeš moct pomoci. ;-)

45 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 19:50 | Reagovat

Milý příběh i když trochu smutný. Poutavě napsáno, moc pěkně se mi to četlo..

46 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 19:55 | Reagovat

[44]: Samozřejmě nahážu všechny do jednoho pytle.

47 Sugr Sugr | E-mail | 3. listopadu 2016 v 20:08 | Reagovat

[45]: Moc pěkně se to četlo? Jéje, taková pochvala mého psaní, to je příjemné, děkuji moc. :-)

[46]: To je dobře Iris, lidské osudy nejsou jen podle jedné šablony. Bohužel.

48 Meduňka Meduňka | Web | 3. listopadu 2016 v 20:10 | Reagovat

Krása. Mladá paní, jste skvělá, kéž by bylo takových vnímavých a nesobeckých lidí víc :-)

49 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 20:18 | Reagovat

[47]: Takové příběhy se mi líbí. Musí to být poutavě napsané a nesmí to být příliš dlouhé. Těším se na další :).

50 cincina cincina | Web | 3. listopadu 2016 v 22:21 | Reagovat

To je tak strašně krásné, ale zároveň tak smutné. Děti nejsou schopny udělat si čas na svého starého tátu... až jim táta umře, tak budou litovat, že s ním nestrávily více času.

51 Sugr Sugr | E-mail | 4. listopadu 2016 v 18:16 | Reagovat

[48]: No jo Meduňko, ale nejsem IN, a za to, že nejsem sobecká a vnímám, dostávám spíše facky, než pochvaly... ???

[49]: Jituš, jestli mi něco zase příjde na mysl, či něco zažiju, ráda se s tebou podělím, když se ti příběh líbil. Děkuji.

[50]: Myslím, že nebudou litovat, znám takové..., nemají na litování čas. :-|

52 Gabi Gabi | 6. listopadu 2016 v 9:18 | Reagovat

Na gymnáziu som mala slepého profesora histórie. Oslepol pri nehode, ako maturant na tej istej škole. Pomocou priateľov vyštudoval aj vysokú školu. Chodili sme si pre pána profesora do zborovne pred začiatkom hodiny. A nikdy sme ho nepodvádzali. On to "videl".Rozprával nám o tom, ako sa mení hlas človeka, ako vie rozlíšiť v jeho tone " s kým má tu česť" Boli sme mládež ako každá iná, ja som bola vraj najlepšia "našepkávačka" ale na hodine s ním nikoho ani nenapadlo podvádzať. Nie zo strachu z odhalenia, jednoducho sme radšej priznali, že sme knihu ani nevideli. On to vedel prijať s humorom jemu vlastným, bol to náš milovaný pán profesor - on ju vraj nevidel tiež a učí nás to. Zažili sme s ním veľa humorných situácií, napriek jeho hendykepu. Nie slepota, ale nezáujem blízkych ľudí je smutný a bolestivý.

53 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 14:44 | Reagovat

Životní příběh a dala si nám HINT jsi Pražačka? Je to velmi procítěné - myslím ten příběh, jako každé tvoje dílko. Když si to vezmeš, tak v dnešním světě lidi moc dobrých skutků neudělají. Většina jen myslí na sebe a pokud mohou pomoci, tak nepomůžou. Mnohdy se mi zdá, že to dobré co udělám se mi vrátí ve zlém. Snad to nebude tak u tebe... :) Jinak jsem v průběhu tohoto víkendu myslel i na tebe, tak jsem si řekl, že tě překvapím a něco ti sem napíšu. Jsem rád, že tě znám. Jsi taková hodná dušička - takové světýlko... :-)

54 bezdikovotvoreni bezdikovotvoreni | 6. listopadu 2016 v 17:42 | Reagovat

Tohle všechno jde mimo mě jsem z vesnice a do práce jedu autem do maleho města. :-)

55 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 13:29 | Reagovat

Sugr, to je velmi krásný článek o nás lidech. Naštěstí bydlím v malém městě, ale bohužel nešťastně protkané hlavní tepnou bez obchvatu, že i zde se odehrávají dost smutné a zároveň radostné příběhy. A nejen cestující v MHD jsou neochotní a nevšímaví k druhým, ale máme tu i dva řidiče, kteří se k cestujícím starým lidem chovají přímo ohavně. Starý pán čekal, až autobus zastaví a teprve pak se zvedal ze sedačky, ale než se dobelhal ke dveřím, řidič je zavřel a rozjížděl se. Volala jsem, že pán ještě chce vystoupit. Řidič začal tak strašně nadávat, že měl zvednout prdel dříve, že ho zdržuje......Bylo mi pána strašně líto. Vystoupil a řidič si stále něco brblal pod nos. Nikdo neřekl ani půl slova. To jsem nevydržela a řekla jsem mu od plic, že za jízdy se pánovi asi špatně vstávalo, proto čekal až autobus zastaví. Od té doby mi řidič neodpovídal ani na pozdrav při nastupování, tak jsem přestala při nastupování zdravit. ;-)

56 Miriam M. Miriam M. | Web | 7. listopadu 2016 v 17:22 | Reagovat

Tak tohle mě dojalo skoro až k slzám, dík za sdílení příběhu, Sugr!

57 Sugr Sugr | E-mail | 7. listopadu 2016 v 17:49 | Reagovat

[52]: Děkuji Gabi za tvůj příběh a za tvůj komentář. :-)

[53]: Oto, děkuji ti za milá slova i za to, že jsi na mě myslel v průběhu víkendu, potěšil jsi mi.
Jinak, dobrý skutek už se mi vrátil, fackou od života. :-| Nečekala jsem něco jiného, na zázraky nevěřím.
Ale jiná nebudu, zase pomůžu, když budu moct a uvidím, že je má pomoc vhodná. :-)

[54]: To se někdo má! :-)

58 Sugr Sugr | E-mail | 7. listopadu 2016 v 17:52 | Reagovat

[55]: Děkuji za pochvalu "velmi krásného článku". Tento příběh se skutečně stal. :-)

[56]: Já jsem Miriam zatlačovala slzičku v oku, když mi ten pán tak lichotil, přestože mě neviděl, dokázal jako muž pohladit slovně ženu po duši... :-)

59 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. listopadu 2016 v 17:59 | Reagovat

[58]: Já tomu věřím. Nevnímám to jen jako článek.

60 Matěj Matěj | Web | 8. listopadu 2016 v 12:54 | Reagovat

V čekárně u lékaře, kde se řada pouhych dvou lidí vůbec nehybe, si ve mne vyvolala moc příjemné pocity. Sklanim Ti respekt. Je vidět, bohužel, že ti, kteří se opravdu zajímají o druhé, jsou vyjimecni.

61 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 19:08 | Reagovat

Dojemné, velice působivé a především krásně napsané. Máš vskutku talent vystihnout atmosféru a emoce už pracují samy. Na tento blog se mile rád zase brzy vrátím. :-)

62 Cadaver Cadaver | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 23:46 | Reagovat

Hezky napsáno. Děkuji ti za toho pána. Myslím, že kdyby se našlo víc takových lidí, byl by svět lepším místem. :)

63 JB JB | 13. listopadu 2016 v 8:01 | Reagovat

To je skvělý! Snažím si to opakovat, že i malej skutek může někomu hodně pomoct, díky za ten článek, je to další potvrzení :-)

64 Sugr Sugr | E-mail | 13. listopadu 2016 v 17:34 | Reagovat

[60]: Jestli můj článek vyvolal příjemné pocity, je to pro mne pocta, děkuji. :-)

[61]: Vrať se, pokud dokonce rád, budu se těšit. ;-)

[62]: Děkuji za milá slova, i já jsem se cítila hezky, když jsem dědovi pomohla.

65 Sugr Sugr | E-mail | 13. listopadu 2016 v 17:34 | Reagovat

[63]: Jsem ráda, že se ti článek i můj skutek líbil.

66 bev bev | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 8:30 | Reagovat

Hezky jsi to napsala, vždycky je povzbudivé a osvěžující dočíst se, že i takové věci se stávají. A nejenom, že zůstal přijemný pocit pánovi i tobě, ale navíc jsi svým minipříběhem s maxiobsahem potěšila spoustu dalších lidí. Kéž by se takových příběhů odehrávalo kolem nás co nejvíce. :-)

67 MirekC MirekC | Web | 16. listopadu 2016 v 7:08 | Reagovat

Těžce zdravotně postižení to nemají lehké. Je mnohem více překážek než nějaké pomoci. O_O

68 Allex Allex | E-mail | Web | 5. prosince 2016 v 20:56 | Reagovat

Lidé ani pomoct často nemůžou, mrzí mě to. :-( ale ty jsi anděl, je skvělé, cos pro něj udělala :))
Úžasně napsané ;)

69 Vencca Vencca | Web | 6. dubna 2017 v 20:53 | Reagovat

Sakra. Jsem nějaká přecitlivělá dneska nebo co. Skoro jsem ukápla.

70 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. června 2017 v 20:28 | Reagovat

Ono stáří ani moudrost není o věku... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama