V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Říjen 2015

Podzim

26. října 2015 v 12:00 | Sugr |  Básničky

PODZIM

V paprscích slunce,
navždy se rozpustit,
ve vodě splynout,
duši svou vypustit.

Paprskům slunce
listoví nastavit,
naze a bojácně,
zlatem ho pohladit.

Paprsky slunce,
vodu rozechvět,
zlatavou nahotou
pobláznit celý svět.

V paprscích slunce
navždy se rozpustit,
ve vodě splynout,
duši svou vypustit.


K této podzimní básničce mě inspirovala fotka blogera Draka nazvaná "V paprscích slunce".
Blog tohoto vynikajícího fotografa znám šest let. Drak je něžný romantik a nejen tato vlastnost vyzařuje z jeho úžasných fotek. Vždy se moc ráda vracím k jeho něžným fotografiím přírody, které dokáže svým fotoaparátem vykouzlit.


.

Život pozpátku

14. října 2015 v 14:37 | Sugr |  Básničky k TT

Když jsem včera večer četla na Blogu cz. Téma týdne "Život pozpátku", napadla mě moje básnička, kterou jsem uveřejnila před 9 měsíci. Hm..., 9 měsíců, to je čas zrození, proč se tedy nevrátit?

Nebyla v té době uveřejněna k Tématu týdne a tak ji, vzhledem k pravidlům Blogu cz., mohu dnes znovu představit. Příjde mi totiž, že na TT "Život pozpátku" pasuje víc než poklice na hrnec!
Co myslíte?


ŽIVOTE PROČ?
(prosba starého kmeta)

Do lůna se ti toužím dostat,
znovu se narodit a žít aspoň do sta,
to by byl živote můj sen,
prosím...,
do bříška zpátky mě vem!

Živote můj prožitý
proč vlézt ti mám do řiti,
proč nesmím myslet na návrat,
proč navždy chceš mi Sbohem dát?

Chci se ti stulit do klína
tam,
kde vše krásné začíná,
do lůna toužím se ti dostat,
znovu se narodit,
anebo...,
navždy zůstat!?




Bílé nebo červené?

6. října 2015 v 7:55 | Sugr |  Literární vzpomínky

BÍLÉ NEBO ČERVENÉ?
(napsáno 6. května 2012)

Ozvala se mi kamarádka z dětství.
Neviděly jsme se už hezkou řádku let a prý teď bydlí v Praze.
V mezidobí se stačila vdát a rozvést.
Bohužel manželství zůstalo bezdětné.
Teď už prý chce být sama.
"Jo, jsem sobec, já vím, ale radši sobec, než mít chlapa furt za prdelí!" hrdě omlouvala svůj dobrovolně zvolený celibát.
Prý jí to vyhovuje a navíc je děsně In!
"Jsem Old Single!", smála se do telefonu.
"Přijď, něco dobrého uvařím, pokecáme, zavzpomínáme!", zvala mě.
"Upeču kuřátko s bramborem, to si šmáknem, jo, a máš ráda víno?"
"Mám", přitakala jsem.
"A mám koupit bílé nebo červené"? zeptala se na konci našeho rozhovoru.
"No kup bílé, ale nějaké dobré, dražší a dej ho vychladit do ledničky!" těšila jsem se, nejen na její vyprávění, ale i na kulinářské hody s třešničkou na dortu v podobě výborného bílého vína.

Byt jsem si prohlížela se zatajeným dechem.
Jakoby vystřižený z poslední nabídky nejprestižnějších designerů nábytku.
Obdivně, leč stěží jsem se vydrapala na vysokou křiklavě zelenou barovou stoličku, která byla součástí oranžové desky na kterou kamarádka servírovala oběd.
Po obědě dala dva talíře a dvě skleničky od malé Matonky do myčky a šly jsme pokračovat v povídání do obýváku.
Po chvilce se zvedla, že jde pro to víno.
Jupííí, těšila jsem se na svlažení hrdla.
Z toho našeho povídání jsem měla už v krku vyschlo jako na poušti.

Přišla z kuchyně a položila ho přede mě na stůl.
Bílé, to lepší a pořádně vychlazené.
Hroznové víno!
Byla ho pořádná kupa.
Hleděla jsem na tu hromadu a mlčela.
Sedla si a rozpačitě se mě zeptala: "Chtěla jsi přece bílé víno? Chtěla jsi, aby bylo vychlazené a to lepší, to dražší, ne?"
Podívala jsem se na ní a nesměle jsem se zeptala: "A nemáš aspoň pivo?"