V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Květen 2015

Intimní realita

25. května 2015 v 8:04 | Sugr |  Literární vzpomínky

INTIMNÍ REALITA
(napsáno 29. 1. 2013)

Na dálku tě hladím
v blízkosti tě svádím,
hříšná se zdám být,
když chci tě políbit.

Na blízko mě svádíš
na dálku jen hladíš,
když pak spolu jsme
i věčnost ustane!

Na dálku mě hladíš,
v blízkosti pak svádíš,
hříšný se zdáš být
a chceš mě políbit.

Na blízko tě svádím,
na blízko pak hladím,
a když spolu jsme
i věčnost ustane!


.

Lásko moje

18. května 2015 v 8:02 | Sugr |  Básničky

LÁSKO MOJE
(snění romantika)

Lásko moje, zdáš se mi,
krásně voníš mandlemi,
oči barvy letního nebe,
pod řasy víček schovají
Tebe.

Lásko moje, zdáš se mi,
něžně tě hladím dlaněmi,
tvá ústa temně malinová,
líbat chci vášní
zas a znova.

Lásko moje, zdáš se mi,
krásná jsi až k zbláznění,
pohár rozkoše
chci vypít s tebou až do dna,
tak už Lásko prosím…,
vystup ze sna!


.

Panna

11. května 2015 v 8:03 | Sugr |  Literární vzpomínky

PANNA
(napsáno 2. 1. 2014)

Uprostřed růžového keře,
do zámku vedou dveře,
za nimi spí Růženka,
sto let zakletá pan(n)enka.

Princové už jí nechtějí,
s roštěnkou radši se prý pomějí,
nač tupit meče,
sekat keře,
když k single-girls
navždy otevřené mají dveře.

Růžový keř uvězněn zůstane,
spící Růža už nikdy nevstane,
navždy zůstane pannou bez polibku,
Pohádkáři…,
neudělali jsme někde chybku?


.

Tak už polkni!

4. května 2015 v 8:01 | Sugr |  Napsal sám život
TAK UŽ POLKNI!

"Už jsi ho někdy měla?", zeptala se mě Jana.
"Ne, nikdy", popravdě jsem odpověděla, a nedůvěřivě jsem koukala na ten růžový zázrak, o kterém tak často básnila.
"Nějak mě nikdy nelákal", zdůvodnila jsem jí svoji pro ni nepochopitelnou neznalost.
"Než bude, potrvá to tak 20 minut", sdělila mi se šibalským úsměvem.
"Ale jestli se chceš na něj při tom dívat, o to víc si ho pak vychutnáš. Já to taky tak dělám!" dodala.
"Nesmíš to uspěchat, v tom je to kouzlo!" zněla rada zkušené.
Pozorovaly jsme ho obě.
Stály jsme nad ním a přímo ho hypnotizovaly očima.
Žasla jsem!
Za těch 20 minut se zvětšil téměř dvojnásobně.
"Dem na to!" zavelela Jana, když uznala, že už bude.
Byl horký, velký, a jeho barva se změnila do tmavě růžové.
Když jsem ho vložila do úst, pocítila jsem něco, co jsem dosud neznala.
Sliny se kolem něj shlukovaly jako šílené a nešlo mu odolat.
Stačilo pár jemných stisků zubama a pak...
"Tak už polkni!", nedočkavě nabádala kámoška.
"Tak co…, co na něj říkáš? "čekala netrpělivě na můj verdikt.
"Mana…, Božská mana…,!" vychutnávala jsem si ho pomaloučku všemi smysly.
Ano…, měla jsem ho poprvé, ale určitě ne naposled!
I když…, ono prý sehnat v dnešní době u řezníka toho skutečně pravého "taliána", není vůbec nic jednoduchýho!

PS:
Jak tak čtu ty vaše dnešní komentáře, je víc než jasné, že málokdo tuto "neuzenou uzeninu" zná. Usmívající se

Takže, seznamte se prosím...,
"taliány" jsou v našich končinách jednou z nejznámějších vařených masných pochoutek. Jejich minulost a historie sahá až do konce 19. století, kdy je v Praze na Starém Městě začal připravovat a prodávat uzenář, kterému se říkalo Talián. Odtud tedy pochází jejich název.

Za svou popularitu taliány do jisté míry vděčí i filmu Adéla ještě nevečeřela, kde si na nich Rudolf Hrušínský náramně pochutnává.

Výtečná chuť taliánů je způsobena jednak způsobem jejich zpracování (vaří se, nikoliv udí), tak i jejich složením. Skládají se totiž z nejkvalitnějšího telecího a vepřového masa. Vepřové maso by mělo tvořit okolo 40% zatímco hovězí zadní zbylých 60%. Koření se zázvorem, česnekem, kardamonem a pepřem.
(zdroj: http://www.jerk.cz/jak-pripravit-taliany/)

.