V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Březen 2015

Velikonoce 2015

30. března 2015 v 8:02 | Sugr |  Napsal sám život


Všem čtenářům mého blogu
přeji krásné prožití svátků Velikonočních,
a pokud možno patřičný odpočinek v den pracovního volna!

Po Velikonocích se tu s Vámi zase těším naviděnou!
Usmívající se


.

Múza

23. března 2015 v 8:03 | Sugr |  Literární vzpomínky

MÚZA
(napsáno 1.3.2012)

Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila!

Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát.
Většinou mě totiž napadají slovíčka k článkům, nebo básničkám v MHD.
Nejinak tomu bylo i včera v šest hodin ráno.
Tramvaj, pak autobus, který vyjíždí z konečné.
Sednu si na volné sedadlo a pohroužím se do myšlenek.
No jo březen je tu, dlouho očekávané jaro, pár řádek by se šiklo!
Jenže..., moje Múza někde zaspala!?


Naproti mně seděly dvě starší slečny, tak kolem třicítky.
Obě krátce střižené, jedna půlku hlavy skoro do hola, obarvenou na zeleno, druhá totéž ale do barvy oranž.

Aha..., jaro, veselé barvy, pryč se zimní šedou myší barvou! - hledám inspiraci k psaní...

Na teploměru bylo po ránu kolem pěti stupňů, slečny to pojaly též už jarně, obě měly na sobě džíny a mikiny.
Nic víc.
Jo vlastně ještě něco, na nohou sandály.

Hm..., jaro, přináší oteplení, pryč s pěti navlečenými vrstvami oblečení... Vyloupněme svou krásu z té nevzhledné zimní kukly... Múzo kde jsi...?

Barva mikin jim sice s křiklavými barvami na hlavě neladila, ale o to byly veselejší a nepřehlédnutelnější.
Jen ty džíny, jakoby byly o pár (možná víc než pár) čísel menších.
Hmota zvící netučný tvaroh se jim valila z obou stran pasu až do rozměrů Mischelinky od bagru.

S příchodem jara by jsme se měly nejen my ženy zamyslet nad svou postavou...

Dívky koukaly z okna, žvýkaly a mlčely.
Najednou se jedna ze slečen podívala na druhou a řekla:
"Ty vole, mě dneska bolí kurva to koleno, asi bude změna počasí!"
Druhá dívenka přehodila žvýkačku z jedné strany úst na druhou a odpověděla: "Se poser vole, mě bolí celá budka!"

Jéje..., já málem zapomněla na ptáčky, na malé zpěváčky, kteří se budou vracet z teplých krajin!

A pak že Múza zaspala! Usmívající se


.

Vdova

16. března 2015 v 8:16 | Sugr |  Básničky

VDOVA

Život mi dal pěstí,
odešlo mi štěstí,
bez lásky a bez tebe,
jsem jak slunce bez nebe.

Vyprahlá jsem Sahara,
černá je má nálada,
suchá jako stepní růže,
záda v čudu,
šedá kůže.

Ruce k nebi upínám,
prosím Boha,
není tam,
trochu štěstí na zemi,
prosím, prosím,
vraťte mi!

Z Pekla přišel Lucifer
nabíd náruč - babo ber!
Radostně se rozesměju,
to je štěstí,
tak to beru!


.

Nejlepší pták

9. března 2015 v 8:07 | Sugr |  Literární vzpomínky

NEJLEPŠÍ PTÁK
(napsáno 8.9.2013)


Dialog v závodní jídelně. Účastny jsme ho já a jedna z mých kolegyň v práci. K nám ke stolu si náhodně přisedli dva mladí lékaři.

Ona:
"Stejně mám toho nejlepšího ptáka na světě, takovýho nikdo nemá!"
Já:
"Hm."
Ona:
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že ho mám!"
Já:
"Já vím."
Ona:
"Představ si, přijdu domů z práce, sednu si a hned ho mám v klíně! A jak tam krásně hřeje!"
Já:
"Jó?"
Ona:
"No jo, a když ho hladím, řeknu ti..., je takovej tuhej, akorát se mi vejde do ruky!"
Já:
Tiše polknu.
Ona:
"A co si myslíš, ani v koupelně mě nenechá chvilku samotnou! Hned tam na mě vlítne!"
Já:
"Jé!"
Ona:
"Večer je taky úžasnej, jakmile si lehnu do postele, hned si ke mě vleze!"
Já:
"Fakt?"
Ona:
"Jo, hoví si mezi mýma prsama klidně i hodinu!"
Já:
Mlčím.
Ona:
"No jo, někdy z toho až usne a to se pak ani nehnu. To víš, aby byl taky spokojenej!"
Já:
"Téda!"
Ona:
"Jo kdo neměl ptáka, nikdy nepochopí, jaká je s ním radost!"
Já:
"Já vím, taky jsem ho měla, ale nebyl tak velkej jako ten tvůj, měla jsem malýho!"
Ona:
"Víš, já jsem teď tak šťastná! Takovou radost jsem nikdy neměla ani z chlapa!"
Já:
"Tak to ti věřím!"

Zvedáme se a s pozdravem "nashle" odcházíme od našich spolusedích. Mladí lékaři jsou celí rozesmátí a vesele na sebe mrkají.

Ona:
"Hele, co na nás tak divně koukali? Nemám někde kus jídla?"
Já:
"Ne, nemáš! Ale třeba je zaujal ten tvůj pták!"
Ona:
"Myslíš? No bodejť, závidí!"


Musela jsem uznat, že má pravdu! Tak šikovného ptáka, senegalského papouška, jí musí závidět skutečně každý! Usmívající se


.