V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Únor 2015

Pytlík

23. února 2015 v 8:03 | Sugr |  Básničky


PYTLÍK

Kalamajka mik, mik, mik,
oženil se brouk Pytlík,
Sněhurka prý byla v tom,
oznámil i v Římě zvon.

Kalamajka pěkná věc,
s trpaslíky pod čepec,
Lada v myším kožíšku
schová se jim v pelíšku.

Ošklivá zlá Baba Jaga,
na svatbě se řádně sťala,
s Popelkou a Juráškem,
křepčili pak nad hráškem.

Jeníček spolu s Marií,
všem perníček vařili,
princ Bajaja a Večernice,
sklidili se do sednice.

Kalamajka mik, mik, mik,
v pohádce je vždycky líp,
Rumcajs spolu s Rybanou,
cpou se dorty za vanou.

Brouk Pytlík a Sněhurka,
co po sedmé je těhulka,
kalamajku tancujou,
s vilným dědou Vševědou.



.

Otrok

16. února 2015 v 8:01 | Sugr |  Literární vzpomínky

OTROK
(napsáno 25.2.2013)

Jsem otrokem tvým,
otrokem tvé vášně,
nemůžu jinak,
když líbáš mě
tak krásně!

Když líbáš
má ústa hladová
chvěješ se lásko,
teď otroci vášně
budeme dva!

V tom otroctví
chci s tebou být,
něhou a polibky
navždy se nechat
zotročit!

Jsem otrokem tvým,
otrokem tvé vášně,
líbáš jak Bůh
a miluješ...,
fakt
krásně!



.

Živote, proč?

9. února 2015 v 8:04 | Sugr |  Básničky

ŽIVOTE, PROČ?
(prosba starého kmeta)

Do lůna se ti toužím dostat,
znovu se narodit a žít aspoň do sta,
to by byl živote můj sen,
prosím...,
do bříška zpátky mě vem!

Živote můj prožitý
proč vlézt ti mám do řiti,
proč nesmím myslet na návrat,
proč navždy chceš mi Sbohem dát?

Chci se ti stulit do klína
tam,
kde vše krásné začíná,
do lůna toužím se ti dostat,
znovu se narodit,
anebo...,
navždy zůstat!?




.


Lízající holčičky

2. února 2015 v 8:07 | Sugr |  Literární vzpomínky

LÍZAJÍCÍ HOLČIČKY
(napsáno 1.10.2012)

Jedu v autobuse z práce domů.
Sedím na tak zvané "čtyřce" a pozoruji z okénka cvrkot venku.
Už ani tak nevnímám vyřvávající lidi do mobilů, nevnímám hlasité povídání okolo sedících, je pátek a po celotýdenní šichtě jsem vždy úplně grogy.
Vedle přes uličku se usadila maminka a dvě holčičky.
Zřejmě to byly dvojčata, i když si moc podobné nebyly.
Byly totiž oblečené úplně stejně.
Celé celičké v růžovém i botičky a deštníčky s dlouhou růžovou špicí na konci.
Venku zrovna pršelo.

Když se usadily, jedna z nich začala té druhé šermovat deštníčkem před očima a strefovat se jí špicí deštníku do klína. Vykřikovala a smála se u toho tak, že přeřvala i ty mobilové křiklouny.
Maminka holčiček seděla vedle nich a s úsměvem se rozhlížela po lidech.
Nebyla sice celá v růžovém, ale byla taky zvláštní.
Měla zajímavě nazdobený obličej.
Stříbrný kroužek v obočí, v přepážce u nosu dokonce dva, ve rtu, nad rtem a na uchu.
Tam jich bylo hned několik ve dvou řadách.
Zajímavé, daly by se na ně hezky navěsit vánoční ozdoby, napadlo mě a hned jsem si vzpomněla, že musím koupit vánoční háčky na stromeček!

Maminka (tiše a klidně):
"Nikolko, nešermuj tím deštníkem, ublížíš Denisce!"
Nic.
Nikolka šermovala ještě víc.
Dloubala svou sestřičku deštníkem s takovou vervou, že ta ječela, jako kdyby jí na nože braly.

Maminka (tiše a s úsměvem):
"Nikolko, nech Denisku, to se nedělá!"
Nic.
Nikolka to dělala ještě víc a smála se na plné pecky, Deniska vřískala, až uši zaléhaly.

Z ničeho nic změnila Nikolka taktiku.
Vyplázla jazyk a začala olizovat skleněné okno autobusu.
Mezi lízy se tomu opět hlasitě smála a vřískala.

Maminka (usmívající se, tiše):
"Nikolko, neolizuj to sklo, to se nedělá!"
Nic.
Nikolka olizovala sklo s takovou vervou, že její sliny začaly téct po okně dolů na podlahu autobusu.

Konečně se k jejím lumpačinám přidala i její sestra - Deniska.
Aby dosáhla výše než Nikolka, stoupla si a olizovala okenní sklo tam, kam Nikolka nedosáhla.
To ale byla sesterská pomoc!
Obě u toho výskaly takovou radostí, že to nelze ani popsat!

Úžasný pohled!
Dvě malá stojící děvčátka, úporně olizující skleněné okno autobusu!

Maminka (tiše a klidně):
"Denisko, to se dělá? Opičit se po Nikolce?"
Nic.
Holčičky se snažily, seč mohly.
Když už měly olízané okno tam, kam dosáhly, sedly si.
Nikolka se sklonila a… začala olizovat umělohmotné držátko u sedačky.

Zvedl se mi žaludek.
Tahle moje cesta domů měla přece jen příjemné zakončení.
Nezapomněla jsem totiž koupit ty háčky na vánoční ozdoby! Usmívající se



.