MALÝ
Dášu jsem neviděla snad sto let. No sto ne, ale určitě deset! Odstěhovala se za Prahu a času na setkání se nám pracujícím ženám, starajícím se o rodinu skutečně nedostávalo. Náhoda tomu chtěla, že to odpoledne stála na "mé" zastávce busu, když jsem šla zrovna z práce. Smála se na mě už z dálky jako půlměsíc! Vypadala spokojeně. Až moc spokojeně. Doslova zářila!
Já:
"Ahoj, jak jde život, tak dlouho jsme se neviděly!"
Ona:
Ona:
"No to budeš koukat, jakou mám novinu! Budeme mít malý!" rozzářila se tak, že rozsvícenému vánoční stromečku by závistí opadalo všechno jehličí.
Jéje, to to utíká, nedávno měla syna do první třídy a on už bude tátou - pomyslela jsem si.
Jéje, to to utíká, nedávno měla syna do první třídy a on už bude tátou - pomyslela jsem si.
Přijel autobus a čekající dav nás přemístil ze zastávky do jeho útrob.
Já:
"No to je úžasnýýý a kdy?"
"No to je úžasnýýý a kdy?"
Ona:
"V květnu, já už se tak strašně těším!Už máme všechno doma připravený!"
Já:
"To je príma, a co nastávající mamina?"
Ona:
"Ale jo, dobrý, ale to víš, problémy byly, už taky není nejmladší!".
Hm, tak syn si vzal nějakou starší., nebo že by měla ještě dceru? Ale o té nikdy nevyprávěla, šrotovalo mi v hlavě.
Ona:
Ona:
"Ale nakonec se zadařilo!"
Já:
Hm...
Ona:
"No víš…, ze začátku to byl problém! Nějak to s tím prvním nevyšlo!"
Tak přece jenom dcera, první manželství nevyšlo, pomyslela jsem si.
Ona:
Ona:
"No ale pak jo!" dodala s koutky úst od ucha k uchu."Toho druhého přivedla moje kamarádka. Ale jak vešel - hned bylo jasno! To byla úžasná podívaná, prostě láska na první pohled!"
Tiše jsem polkla. Najednou jsem si uvědomila, že cvrkot narvaného autobusu a řvaní do mobilů spolucestujících nějak podezřele ztichlo.
Já:
"No a … jak to dopadlo?" chtivě jsem chtěla ukojit nejen svou, ale i davovou zvědavost.
Ona:
Ona:
"Jo, dobrý! Povedlo se! Víš je najednou úplně jiná! Dřív když třeba odpočívala na gauči, tak měla nohy od sebe a nyní je má přes sebe! Prostě…, je jiná, taková… spokojená! Je to úžasný!" usmíval se na mě po celou dobu měsíček, teď už skutečně v úplňku!
Já:
Já:
"Hm, to je fajn a byli jste už na ultrazvuku?" dodala jsem, pamětiv začátků svého těhotenství.
Ona:
"To víš, že jo, byli! Představ si - budou dvě! Není už nejmladší a hned dvě!" radostně vykřikla a pár lidí co stálo v naší blízkosti se po této informaci zúčastněně usmálo.
Já:
Já:
"Téda, tak to ještě jednou gratuluju! Moc vám to přeju!" dodala jsem a zamáčkla slzu dojetí v oku.
Ona:
"Díky, jsme fakt šťastní! Už se nemůžeme dočkat..., hele a nechceš taky jedno štěňátko?"
Tak já si celou dobu myslel, že jsem na pointu přišel a nepřišel, celou dobu jsem byl vedle jak ta jedle 
.. Moc pěkně jsi to vystihla a napsala, milá Sugr! 
adamová | 
Jo, jo....to jsou ty šumy v informacích....a nechceš štěňátko?
