V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Ujel mi vlak!

14. června 2018 v 19:50 | Sugr |  Napsal sám život
UJEL MI VLAK!

Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců.
Před rokem nečekaně ovdověla.
Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli.
Netajili se s tím.
Bylo jí smutno a chtěla prý pokecat.
Chvilku, po práci, na kafe, tak kdy? Uháněla mě mailem.
Čas je můj nepřítel, kde ho vzít?
Konečně mi zbyla hodinka času a tak jsme se sešly.
Objednaly jsme si kafe a Lenka plná slov, které potřebovaly ven, začala vyprávět.
"Tak si představ, že jsem si dala před půl rokem inzerát!"
Já:
"Hm..."
Lena:
"No však víš, že já si sama neumím doma ani vyměnit prasklou žárovku!" dodala.
Já:
"Hm..."
Lena:
"No hele žasla jsem! Přišlo mi asi osmdesát odpovědí a z toho asi třicet mužů do 25 let!"
(Lence je 40let)
Já:
"Hm?"
(mé pouhé "Hm" značí, že mě Lenka nepustila ke slovu)
Lena:
"Hele nikdy jsem neměla mladšího chlapa, tak mě to v myšlenkách lákalo a rajcovalo."
Já:
"Hm!"
Lena:
"Jo, přece se má všechno v životě zkusit viď?" otazník v jejich očích byl big!
Já:
"Určitě!"
Lena:
"No hele, ten mi dal zabrat, to víš, já po dvaceti letech manželství byla zvyklá už jen na takové pianko, jednou za měsíc, možná… A tenhle hřebeček chtěl každej den a co kdyby každej den, mohl i 3x za noc. No jo, ale já už ne!"
Já:
"Hm?"
Lena:
"No jo, jenže se ke mně za 14 dní nastěhoval a to jsem nechtěla. Přece jenom takovýho kolouška, to budoucnost nemá, viď?"
Já:
"Hm!"
Lena:
"Hele, když jsem si trošku oddychla od toho jeho sexuelního apetitu, radši jsem šla do těch starších."
Já:
"No a?"
Lena:
"Hele bída s nouzí. Jeden, od kterýho zdrhla žena, rozvedla se s ním, ten mě chtěl, jen aby nevypadal, že je vadnej, druhej byl ženatej a chtěl jen bokovku, manželka ho už nudila, třetí byl single a žil se psem-fenou, kterou oblíkal do rudé sukničky, čtvrtej byl tak spořivej, že si nechal v restauraci ode mne zaplatit i sodovku co si objednal, no a pátej byl gay, kterej chtěl, abych bydlela s ním a jeho přítelem v jedné domácnosti…"
Já:
"Tý, jo!"
Lena:
"Hele, je to ztracený!"
Já:
"Hm."
Lena:
Ujel mi vlak!" zarosily se jí oči.
Já:
"Nic si z toho holka nedělej, mně ujelo celé vlakové nádraží!" dodala jsem vážně.
Lenka se na mě podívala a pak se rozesmála z plných plic na celé kolo.
Nebyla k utišení.
Už s ní na kafe nepudu.
Vede si monolog celou dobu, a když se konečně dostanu ke slovu, může se umlátit smíchy!? Usmívající se



.
 

Další články