V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Sladké panenky

13. listopadu 2017 v 12:35 | Sugr |  Napsal sám život
SLADKÉ PANENKY

Všední pracovní den.
Cesta metrem ve špičce probíhala tak, jako dny jiné.
Až do doby než přistoupily ty dvě.
Dvě Panenky.
Anebo ještě lépe - dvě Barbíny.
Byly obě tak neuvěřitelně krásné, že k nim obdivně vzhlédl téměř každý z nás, bez rozdílu věku a pohlaví.
Ze spánku probudily šedesátiletého stařečka, v nose si přestal dloubat tříletý chlapeček a oba koukali na ty krásky s otevřenou pusou.
Stařík bezzubou, chlapeček plnou vydolovaného z nosu.
Nu, bylo na co koukat!
Kdo stvořil tyhle panenky, byl Mistr nad Mistry.
Tak bezchybný obrázek obličeje by ani ten nejlepší Photo editor nezvládl vytvořit.
Jedna měla dlouhé kaštanové vlasy do pasu, druhá blond mikádo.
Na sobě měly obě stejný, krátký sněhobílý kožíšek.
Na nohou uzoulinké roury-džíny, které zdobily kolena vyčuhující z děr kalhot.
Vůně, která je doprovázela, zcela konsternovala dva padesátníky.
Povstali a uvolnili mladinkým dívenkám svá místa k sezení.
Stoupli se nad ně a zírali.
Vlak se rozjel.
Jedna z barbín měla v ruce igelitový sáček s koblihama.
Druhá vyndala ze své luxusní kabelky koudel naslouchátek k mobilu a začala je se smíchem rozmotávat.
Jedno sluchátko pak nacpala do ucha druhé a začaly obě hlasitě zpívat.
Barbínky bez hudebního sluchu.
Zírající seladoni dozírali a postoupili dále do vozu.
Když děvčata dořvala písničku skupiny Kabát, vyndala jedna z nich koblihu ze sáčku a nabídla druhé.
Konečně bude klid, četla jsem naději v očích spolusedících.
Zacpou si pusy koblihama.
Nezacpaly.
Vyřvávaly dál s pusinkami nejen od cukru.
Úžasný kulturní zážitek.
Tenhle měsíc už za kulturou nemusím.
Ruce mastné od koblihy si poté utřely do bílých kožíšků.
Své dlouhé nehty a prstíky od cukru si začaly olizovat jazýčky po vzoru kočiček, které se tímto způsobem umývají.
Na očistě paciček si daly zvlášť dlouho záležet.
Ženy jihly, většina mužů na příští zastávce urychleně vystoupila.
Když se barbínky domyly, povstaly k východu.
Jen…,
v zápalu svého představení zapomněly na to, že koblihy byly plněné!
Rudá marmeláda, kterou pekař rozhodně nešetřil, ozdobila jejich bílé kožíšky, klín i krásná, oblá kolínka.
Boží pohled!
Pár lidí nahlas vzdychlo.
Jestli obdivem, či údivem, Bůh suď. Usmívající se




.
 

Další články