V básních netřeba hledat realitu či logiku, jsou krásné proto, protože v nich každý vidí to, co chce!

Kalhotky

Středa v 18:30 | Sugr |  Napsal sám život
KALHOTKY

Ozvala se mi kamarádka z dětství.
"Chci přijet do Prahy, trošku si užít a něco koupit k Vánocům."
Ještě se stačila svěřit, že jí chytly záda, ale že to zvládne.
"Přechod je prevít!" dodala.
"Objednám masáž zad, chceš?" navrhla jsem.
"Jó to by byl bezva začátek!" vypískla radostí, "ještě jsem žádnou nikdy neměla!"
Když mě objala a pocelovala na přivítanou, měla jsem pocit, že mě zavalil tank.
Odér jejího kyselého potu byl tak silný, že se mi vehnaly slzy do očí.
"To víš, už nejsem žádná štíhlá blondýnečka, dost jsem přibrala, viď, hele a nebul, já jsem taky dojatá!" objímala mě vřele Iva.
"A víš co? Já už to neřeším! Mně to nevadí jaká jsem bedna, tomu mýmu už teprve ne, tak co!" pustila mě ze svého sevření a já se mohla konečně nadechnout.
Cestou na masáž se mi ukazovala fotky své rodiny.
Měla v kabelce 5 albumů.
Naštěstí jsme stačily shlédnout jen jeden.
Vdávala se v 17 letech.
Její dcera byla jablko, které padlo přímo pod strom.
Ve 34 byla z Ivy babka.
Nezapomněla se pochlubit svým štíhlým a pěkným manželem.
Prý jí nosí na rukou od doby, kdy jí připravil o věneček.
"No, vlastně o věnec!" dodala s hurónským smíchem, až paní jdoucí vedle nás, leknutím nadskočila.
Když jsme došly na masáž, poradila jsem Ivě co a jak.
"Vysvleč se do naha a vezmi si na sebe jen tyhle jednorázový tanga."
"Tango, to tango…, je co?" vykulila oči.
"Tanga jsou jednorázové kalhotky, které se používají při masážích." odpověděla jsem.
Mezi lůžky byly paravány, aby se klientky navzájem nerušily.
Slyšela jsem Ivu, jak těžce dýchá a nemůže se uvelebit na úzké lůžko.
"Mám si lehnout na záda, nebo na břicho?" zeptala se masérky.
"Na břicho přece, když chcete mazat záda!" zazněla udivená odpověď.
Pak bylo ticho.
Podezřele dlouho.
"Paní, vždyť vy máte ty tanga oblečené obráceně, co má být vepředu máte na zadečku?!" slyšela jsem její masérku.
Představa statné postavy Ivy, jejího "zadečku" oblečeného v "předečku"..., tak na to nestačila ani má bujná fantazie.
"Já to tango nevím jak oblíct, nemůžu radši zůstat bez něj?" prosila Iva.
"Můžete", pravila masérka, "ono to tak bude i lepší!"
Když jsme pak vyšly ven, Iva mi bezpodmínečně nakázala, že musíme jako první jít do prodejny kde prodávají tango.
"Hele já si ho koupím a dám to mýmu starýmu, ať mi ho dá pod stromeček", radostně šveholila, "ať už příště vím, jak si to mám oblíct!"
Neodporovala jsem.
Jen mě tak napadlo, kdo z těch dvou bude dárkem, který si Iva přiveze z Prahy, víc překvapen.
Ježíšek, nebo její bodrý moravský manžel? Smějící se





.
 

Další články